I lidé s handicapem si chtějí vydělat. V PCO mají možnost

Letos máte výročí dvacet let od založení PCO. Když se podíváte zpátky, co se za tu dobu změnilo?

Změnilo se opravdu hodně. Před dvaceti lety jsme začali skutečně od nuly. V Knežskodvorské ulici na pár metrech čtverečních jsme se čtyřmi zaměstnanci rozvíjeli pult centralizované ochrany a fyzickou hlídací službu. Dnes na tomto středisku pracuje přes 350 lidí se sníženou pracovní schopností. V roce 2001 jsme začali budovat chráněnou dílnu, zprvu měla pouze 6 zaměstnanců, dnes je jich přes 300. V roce 2011 jsme se přestěhovali do nových, větších prostor, které postupně rekonstruujeme.

Můžete prozradit, jaký byl váš původní záměr?

Původní záměr se přetavil ve skutečnost – vytváříme pracovní místa pro ty, kteří chtějí pracovat, ale na běžném trhu práce najdou uplatnění jen stěží

Když si u vás někdo objednává ostrahu, nežádá fyzicky zdatnější strážné?

Takové objekty my samozřejmě nepreferujeme, nestřežíme banky nebo důležité lidi. Hlídáme objekty k tomu vhodné. Každý člověk u nás má nějaký zdravotní problém, od rakoviny po karpální tunely nebo problémy s páteří. Těch onemocnění je strašně moc a každý musí zvážit, která činnost je pro něj vhodná. My se snažíme najít práci pro ty, kteří mají zájem pracovat a tím získat i uplatnění ve společnosti. 

Když jste firmu zakládali, už jste věděli, že bude chtít zaměstnávat nemocné lidi?

Já sám jsem měl zdravotní problémy a invalidní důchod. Pět let jsem pracoval ve výrobním družstvu, kde samozřejmě tuto skupinu lidí také zaměstnávali, takže ano, šli jsme do toho s tím, že chceme pracovat s těmito lidmi.

Mají handicapovaní lidé motivaci zapojit se takto do práce?

To, že má člověk nějaký handicap, neznamená, že si nechce vydělat peníze. My jim k tomu dáváme příležitost. Pracují tu v suchém, čistém prostředí a v kolektivu, což řadě z nich psychicky pomáhá. Stále máme i volná místa, takže když někdo přijde a má zdravotní problém, snažíme se mu najít vhodnou práci. Ne všichni jsou například šikovní na ruce, jiní mají problém se zrakem. Naším cílem je zjistit, co umí, ale i kde jsou jejich zdravotní možnosti.

Kde byste viděl firmu za dalších dvacet let?

Těžko říct. Minimálně bych chtěl, aby byla živá, zdravá a fungovala alespoň tak, jako teď. Není složité firmu založit, těžší je ji budovat a nejpracnější udržet ji. Můžu jen doufat, že stát bude stále podporovat zaměstnávání lidí s postižením. Handicap se netýká jen takto narozených, může vzniknout i při dopravní nehodě, nemocí nebo změnou zdravotního stavu. Věřím, že se i v dalších letech najdou společnosti, které si budou uvědomovat, že jsou mezi námi lidé s postižením. Pro nás je zásadní právě spolupráce s obchodními partnery, kteří využívají náhradního plnění a tím umožňují zaměstnávat tyto osoby. Těmto firmám patří velké díky. Do budoucna také doufám, že jednou firmu předám svým dvěma dětem, které zde pracují. Firmu buduji především pro ně. Jsem na své děti pyšný, jen jim to bohužel málo říkám.