Jindřich Kadula: Gól byl hodně důležitý pro nynější fázi mojí kariéry

Dvaadvacetiletý rodák ze Strakonic, jenž začínal s fotbalem v Katovicích a přes strakonický klub doputoval už jako čtrnáctiletý do Dynama, se brzy projevil jako jeden z největších talentů své generace na jihu Čech. V šestnácti nastoupil poprvé za ligové áčko proti Spartě, záhy reprezentoval na světovém i evropském šampionátu sedmnáctiletých. V dalším růstu ho však přibrzdily zdravotní trable. Loni se rozehrával v třetiligovém Písku a od jara znovu bojoval o místo v áčku Dynama. V probíhající sezoně nastoupil zatím do každého utkání a ve 4. kole proti Znojmu si připsal první trefu.

Výsledkem 1:0 jste zaokrouhlili počet bodů v tabulce na deset. V mužstvu vládne spokojenost?  
Určitě můžeme být spokojení. Výsledek je výborný. Byl to trochu zlomový zápas. Na začátku sezony se nám dařilo a chtěli jsme to potvrdit na domácí půdě proti Znojmu. Povedlo se nám to za tři body, navíc jsme nedostali gól a držíme si neprůstřelnost, což je taky velké plus. Podali jsme perfektní týmový výkon a můžeme výhru považovat za zaslouženou. 

Pokud jde o výkon, našly se i rezervy. Hlavně v úvodu druhého poločasu. Souhlasíte?
Je to tak. Ale je potřeba říct, že to nebývá snadné, když vedete, soupeř nemá co ztratit a buší do vás. Měli jsme v hlavách, že nesmíme inkasovat a možná i proto jsme byli trochu pasivní, což byla škoda. Dobré oživení hry nastalo, když mě v 60. minutě vystřídal Kuba Pešek a potom přišel na hřiště ještě Péťa Benát, jenž splnil svůj úkol na sto deset procent. I tak jsme dneska zahráli a věřím, že fotbalový pánbůh to viděl, proto nedal Znojmu nějakou větší šanci. Hosté měli gólovku na začátku druhé půle, ale Zdeněk Křížek to chytil skvěle. Pak už jsem věřil a všichni na hřišti i na lavičce, že to dotáhneme do výhry. Šli jsme za tím. 

Vedli jste od 41. minuty. Co jste si říkali v šatně před obrátkou?
Ne snad, že budeme hrát přímo odzadu, ale prostě se budeme pořád stejně posouvat, hrát dobře takticky a soupeře do ničeho nepouštět. Vypadalo to tak, že Znojemští měli územní převahu, drželi se na naší polovině, ale šanci si vytvořili jenom jednu. Měli sice míč na kopačkách, ale na to se fotbal nehraje. 

Rozhodl jste o výsledku. Jak jste vnímal nejpodstatnější okamžiky?
V tréninku se připravujeme na to, aby krajní záložníci mohli hrát hlavně ze šířky a byly možné takové náběhy, do kterého jsem se dostal proti Znojmu. Házeli jsme aut na protější straně, bylo to vlastně na dva doteky, a šel jsem sám na bránu. Michal Klesa hodil aut do středu Patriku Čavošovi a ten si dobře pustil balon. Zařvali jsme na něho, že je sám. V tu chvíli jsem neměl žádný důvod si nenaběhnout a nezakřičet si na něho. Dal mi balon a řešení už bylo na mně. Věřil jsem, že zakončení, které jsem zvolil, může být dobré. Že to prostřelím. Díky Bohu jsem to trefil. 

Dá se mluvit o vašem životním gólu?
Nechci říkat, že byl životní, ale myslím, že byl hodně důležitý pro nynější fázi mojí kariéry. Už minulý zápas doma s Vítkovicemi a potom ve Varnsdorfu jsem měl šance, které bych měl proměňovat. Doufám, že se to teď zlomí a dostaví se produktivita a efektivnost. 

Co bylo důvodem vašeho střídání půl hodiny před závěrečným hvizdem?
Už jsem toho měl dost. Věděl jsem, že z mojí strany už to není sto, ale dejme tomu osmdesát procent. Dopředu člověk může furt, alespoň my útočící hráči to tak máme, ale bál jsem se, aby nebyl nějaký dlouhý sprint a nechyběl jsem na moji části hřiště. Takže jsem chtěl, abychom byli čerství, aby to pomohlo mužstvu.

V poslední době máte důvěru trenérů. Podobně třeba i Roman Wermke. Čekal jste, že se Dynamu bude sázet na mladé hráče?
Věřil jsem tomu. Už půl roku jsem zdravý a jediné místo, kde mě tlačí bota, je trošku fyzická připravenost. Ale každým zápasem se to zlepšuje. Dostávám příležitosti a tím se posouvám dál. Zároveň se zlepšuje psychika a hraje se mi líp. Doufám, že příležitosti budou furt. Udělám všechno pro to, abychom vítězili a abych byl užitečný. 

Dynamo ve čtyřech utkáních nasbíralo deset bodů, nedostalo ani jeden gól. Co tomu říkáte?
Dosavadní výsledky přičítám tomu, co se děje v kabině a co vlastně veřejnost nevidí. Chováme se jako tým a podle toho to vypadá i na hřišti. Jdeme do zápasu s vírou, že dáme vždycky nějaký gól a hrajeme spolehlivě v obraně. Zatím to přináší ovoce.