DRBNA HISTORIČKA: Krajinská před rokem 1925

Krajinská třída (Landstrasse, Londštros) byla jednou ze tří tramvajových ulic v historickém jádru města. Na snímku je vidět, že po druhé straně ulice bylo místo pro druhou kolej. Lidé tam sice klidně chodí, ale kdyby tudy tramvaj v opačném směru jezdila, zvykli by si a chodili by podloubím. Jednokolejnost byla také jednou z příčin, proč se síť linek ve městě od roku 1908 nevyvíjela.

Druhou příčinou byla skutečnost, že tramvaje vlastnila soukromá společnost z Vídně. V roce 1908 kritizoval radnici významný stavitel, architekt a civilní geometr Josef Pfeffermann: „Je chybou svěřit provoz tramvají jisté soukromé vídeňské společnosti, jejímž cílem je tvorba zisku. Městská veřejná doprava nemůže být zisková, tudíž soukromý majitel nebude mít zájem o rozvoj sítě.“ Uvedl také města, kde to podobně radnice učinila a pak draze musela dráhu vykoupit.

Krajinská se před rokem 1925 podobala, zejména působením domu č. 4 Veroniky Försterové (první dům s podloubím vpravo), ulicím v Praze na Malé Straně nebo na Starém Městě. Po smrti Veroniky Försterové v roce 1921 koupili dům od jejíchž dědiců Antonín a Terezie Markgrafovi za 180 tisíc korun. Roku 1925 nechali Markgrafovi dům zbořit a postavili si nový. Kouzlo pražské Malé Strany zmizelo. Na obranu manželů Markgrafových je třeba dodat, že stavební úřad radnice jim to povolil.

Nový dům byl postaven ve stylu pozdního kubismu (obloučkový či rondo kubismus), což byl a je celkem dobrý dům, ale Krajinská trochu ztratila. Japonci s kamerami by se možná na dům Veroniky Försterové šli podívat. Na novém domě byl instalován nápis MARKGRAF, čímž se tento názvem pro dům ustálil. V písemnostech je uváděn jako „Kožešnický dům, továrna čepic a sklad dámských klobouků“. Antonín Markgraf zaměstnával kolem 30 lidí. Do roku 1921 byl domě v nájmu Karel Micko, jak je patrné z reklamy. Přestěhoval potom obchod galanterním a jiným zbožím do vedlejšího domu č. 6, což byl jeho vlastní dům, který koupil v roce 1899.

Firma Markgraf, kožešiny, čepice, byla v provozu do roku 1945. Pak zde  měla od roku 1947 Emilie Novotná zařízenou výrobu prádla a šití na zakázku i z přineseného materiálu. Na podzim roku 1948 navštívil město ministr průmyslu Gustav Kliment a několikrát, např. na shromáždění v Besedě, prohlásil, že malí a střední živnostníci se nemají čeho obávat, budou moci nadále pracovat na svém. Nedá se vyloučit, že tomu i věřil. Ve skutečnosti záhy malým a středním živnostníkům byla živnost odebrána a pracovat na svém nemohli. Po překotných reorganizacích obchodních sektorů podle sortimentu získal dům Markgraf obchodní podnik Textil.

V patrech měl podnik Textil ekonomický úsek podnikového ředitelství a v přízemí si zařídil obchod pánskou módou Prim. Nad loubím směrem k náměstí byl umístěn patřičně velkoplošný neon. Odvážně zářil i po energetické krizi v roce 1978, kdy ostatní podniky neony zhasly. Prim se nemohl se rovnat Tuzexu řízeném z Prahy a ještě za bony, které měl málokdo, ale v prvních letech měl jiné (lepší) zboží než jinde.

Vpravo měl Bernard Schladnich obchod zbožím ozdobným, bílým a vlněným. Vlevo Jakob Stern módní látky, bílé zboží, záclony, Karel Micko měl módní galanterní zboží, k tomu Markgraf kožešiny, klobouky a čepice, další klobouky byly opodál vlevo u Haišmanů, takže to bývalo skoro centrum budějcké módy. Oděvy byly za rohem na náměstí u Rolnýho. Traduje se, že tehdy se podle toho, kdo měl co na hlavě poznalo, co je zač.