Radomil Procházka, předseda dozorčí rady SK Dynamo říká: Patřím mezi patrioty, co sportovní tradice ctí a váží si jich

Křest knihy v rámci fotbalového utkání tu v historii asi ještě nebyl…
... Nejspíš proto, že zatím dosud žádná publikace celou historii budějovického fotbalu nezmapovala. Dynamo, které významně psalo historii, si toho váží, a proto bychom rádi knihu představili i našim fanouškům. Tím spíše, že posouvá historii klubu na samý přelom 19. a 20. století. Pro mne osobně to je úžasná věc, která potvrzuje, jak bohatou, pestrou a pozoruhodnou tradici náš klub má. A protože patřím mezi patrioty, co sportovní tradice ctí a váží si jich, budu rád, když se o tuto událost podělíme právě s fanoušky. Pro ně se přece fotbal hraje. Věřím, že jich na utkání dorazí hodně, a že i oni jsou na budějcké fotbalové tradice hrdi. Jestliže dosud jsme patřili k průkopníkům kopané v Čechách, pak nyní můžeme říct, že patříme doslova mezi fotbalové pionýry. Těch starších, pominu-li Prahu, na českém venkově už mnoho nenajdeme.

Přemýšlíte, jak s tímto badatelským objevem naložíte?
Vážně uvažujeme, že změníme letopočet v klubovém znaku, kde by tak místo 1905 bylo 1900. Tím bychom fakticky doplnili historii klubu. Sám fakt, popsaný před více než stoletím v Budivojovi a Jihočeských listech je sám o sobě nezpochybnitelný. Když to čtete, vracíte se do fotbalového dávnověku, kdy se 2. března 1900 v Besedě konala „schůze interesentů“, aby založili Sportovní klub České Budějovice. Samozřejmě, nešlo jen o kopanou, ale i další sporty a jeho, jak se tehdy říkalo, „odrůdy“. Činnost Sportovního klubu byla sice po pár měsících trénování a hraní v pivovarské zahradě Českého akciového pivovaru, tedy dnešního Budvaru, přerušena, ale to na věci nic nemění. České Budějovice, jako jedno z prvních měst českého venkova, žily novým sportem už na koncem 19. a počátkem 20. století.  

Co jinak knize říkáte?
Dnes lze říct, že jsem učitel na penzi, který život prožil s fotbalem. Před mnoha lety jsem v kraji a v Českém Krumlově zakládal fotbalové třídy na základních školách, pak jsem se dostal z regionálního fotbalu k tomu velkému, profesionálnímu. Byl jsem u více než desítky sezon Dynama v první lize a pomohl proměnit skládku popílku v Mladém na tréninkový areál Na Složišti. Což zmiňuji proto, že jiná slova než superlativy ode mne neuslyšíte. Fotbal mě provází celý život, takže z každé stránky na mne dýchne něco, čemu jsem ho zasvětil. Hráči a spoluhráči, kluby, hřiště, momenty, na které jsem už třeba také zapomněl. Před lety, v roce 2005, jsme v klubu vydali krásnou knihu k jeho sto letům, ale tahle jde dál, protože se věnuje celé historii fotbalu ve městě. V tom je výjimečná, neboť mapuje něco, co zde v této podobě dosud zmapováno nebylo. Ten badatelský objev pak beru už jen jako bonus, odměnu za důkladnou práci autorů.

Co vás zaujalo?
Protože jsem v Dynamu vyrůstal od žáčků a v dorostu hrál ve Škodovce, tak každá fotka hráčů, které znám. A že jich za půlstoletí ve fotbale bylo! To si vždy říkám, jak jsme byli mladí a hezcí.. (směje se). A jinak? Mám rád historii, takže samozřejmě osudy klubů, které už neexistují jako třeba Viktoria, Olympia, Meteor, Sparta, Rapid, Škoda, Slavoj, včetně těch vojenských. To je působivé putování po městě a místech, kde se hrávalo. Ale kdekoliv knížku otevřu, říkám si, jak je to zajímavé čtení.