Tradiční čtvrteční seriál Drbna historička nechybí ani tentokrát. A historik Jan Schinko se tentokrát zaměřil Pražskou bránu.
Na snímku z roku 1867 stojí na konci Krajinské goticko renesanční Pražská brána. Na přání radnice ji vyfotografoval Jan Gustav Richter. Mohlo by se říci na poslední chvíli, poněvadž poté byla Pražská brána zlikvidována. Pořídil fotodokumentaci – památku na památku. Je už jedno, že radnice chvíli s demolicí váhala. Oficiální důvod byl, že je brána zchátralá a brání dopravě. Kdo ji nechal zchátrat, nebylo uvedeno.
Že Budějce bourají městské brány, hradební věže a hradby, se záhy vědělo v celých Čechách. Oblíbený časopis Květy uveřejnil v roce 1869 o naší Pražské bráně delší článek, první odstavec: „Ze starých bran, které Budějovice ještě před 30 lety měly, před dvěma roky padla předposlední za oběť vandalismu. Tyto věžité brány, ačkoliv v 17. století modernizované, pocházejí se svými masivními gotickými věžemi ze 14. století. S pádem této brány pochováno kus historie.“
Gotická část Pražské brány měla obdélníkový půdorys o rozměru 9,5 krát 8,5 metrů. Směrem na Mariánské náměstí byla brána později prodloužena. Vjezdový gotický profilovaný portál byl široký 3,5 až 4 metry a stejně tak vysoký. To mohly klidně projíždět dva kočáry najednou, automobily ve městě ještě nebyly, končila koňka a začínaly parní lokomotivy. Náš viadukt na Rudolfovské má povolen výškový průjezd 3,4 metry (snížený o troleje). Skoro by mohly Pražskou bránou projíždět dnes i kamiony. V Praze si zachovali například Prašnou a Jindřiškou bránu a jezdí se okolo.
Časopis Květy 1869 připomněl přepadení města a smrt písaře Plachého v Pražské bráně: „Arcivévoda biskup Leopold, bratr císaře Rudolfa, byl lačný po českém trůnu. Naverboval si tudíž v Pasově vojsko, vtrhl do Čech a chtěl se zmocnit Budějovic. Protože by obléhání stálo mnoho času, vojevůdce Ramé pomýšlel na lest. Z večera dne 30. ledna 1611 přibyly tři vozy s pasovskými důstojníky, přestrojenými za císařské, k Pražské bráně a ti žádali, aby byli vpuštěni. Udávali, že jest jim vyjednávati s Pasovskými, kteří v Krumlově leželi, o odchodu. Měšťanstvo je s radostí uvítalo a pohostilo vzácně, a když hosté druhého dne ráno zase odjížděli, provázeli je mnozí otcové města. Na zvedacím mostu se však první kočí zastavil, skočil z vozu a pod záminkou, že v herberku zapomněl peníze, chtěl vrátiti se do města. Městský písař Plachý obořil se na kočího. Tu náhle jeden z důstojníků písaře zastřelil, zároveň pak zaznělo více ran a ze všech stran vyhrnuli se Pasovští a ještě než měšťané vzpamatovati se mohli, vtrhli do města.“ Událost připomíná pamětní destička na domě, který přiléhal k Pražské bráně a stojí dodnes.
K Pražské bráně vedl ve směru od Mariánského náměstí 45 metrů dlouhý obranný barbakán, který měl půdorys do oblouku a ukončen byl barbakánovou bránou. V barbakánu stály obytné domky. Areál byl také potom zbořen. Městské brány Linecká a Vídeňská byly zbořeny v letech 1844 a 1845. To již nežil purkmistr Vincenc Strandl (1760 – 1842), který jako jediný z řady purkmistrů skutečně protestoval proti bourání gotiky a věží. Neudržel Prašnou věž na konci Kanovnické, když krajský úřad mu ji nařídil zlikvidovat na nátlak budějckých obchodníků. Stačil ještě nechat vysázet Krumlovské aleje a postavit na vlastní náklady altán na budoucích sadech.
Před rokem 1995 vypracovala skupina architektů projekt na obnovu některých městských bran a věží zbytečně stržených v 19. století. Součástí byla i obnova Pražské brány. Nestála by ale ve stejném místě, jen o kousek dál „rozkročená“ nad Mlýnskou stokou. Projekt byl kladně hodnocen i tehdejším vedením radnice. Nenašel se však investor.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.