Tradiční čtvrteční seriál Drbna historička nechybí ani tentokrát. A historik Jan Schinko se tentokrát zaměřil na budějcký roh tehdejších tříd Nákladní a Radeckého, což jsou dnes Nádražní a Žižkova. Na hotel Grand. Později hotel Vltava. A pak znovu Grand.
V letech 1908 a 1909 byl na rohu tehdejších tříd Nákladní a Radeckého (dnes Nádražní a Žižkova) postaven v tom čase největší a nejvybavenější hotel na jihu Čech Grand Hotel V. Beneš. Podle projektu bratrů Kavalírů z Prahy stavěla místní stavitelská firma bratrů Kovaříků. Kavalírové přinesli do města prostřednictvím Grandu pražskou pohlednou secesi a přepychové vybavení hotelu. Hotel byl postaven tak, že navazoval na starší hotel International v Radeckého třídě a postupně byly oba hotely vnitřně propojeny. Grandhotel měl původně 65 pokojů. Později až 142.
V roce 1946 přál hoteliér František Klár hostům štěstí, zdraví a úspěšný rok. Roku 1949 byl Grand znárodněn, národním správcem byl jmenován restauratér Josef Kempf a radnice přejmenovala Grand na hotel Vltava. To nebylo nic zvláštního, protože se přejmenovávalo leccos, kupř. všechny biografy, nebo Broukárna na Vltavan. Podle pamětníků nikdo neřekl, že jde do Vltavy, ale vždy do Grandu. Podobně opodál hotel Imperiál, když se přejmenoval na hotel Malše, chodilo se do Impíku. V Grandu hrál kvalitní taneční orchestr. Byl slyšet k poslechu až ven na staré autobusové nádraží. Znalci „zlatých šedesátých“ připomínají, že v Grandu převládaly saxofony (Stříbrný měsíc, Ramóna, La Paloma), v Savoyi trubka Pepíčka Špatného (Třešňové květy).
Grand byl slavnostně otevřen dne 14. dubna 1909. Originální nárožní věž byla pokryta drobnými barevnými šablonami. Při rekonstrukci hotelu v letech 1982 až 1989 byla věž zbavena původní secesní krytiny a pobita výtvarně nehodnotným, byť drahým, měděným plechem. Jediným kladným momentem, když se po sedmi letech rekonstrukce dne 1. března hotel 1989 znovu otevíral, byl počin politických orgánů (viděly, co se děje v Evropě) jmenovat hotel zase původním názvem Grand. Hotel tehdy nabízel kapacitu 136 lůžek, z čehož 90 lůžky disponoval Čedok a Cestovní kancelář mládeže. Původní slávy Grand však nedosáhl.
Od Václava Beneše koupil hotel Grand Ladislav Boháč. Získal také hotel Imperiál do Karla Dobnera, takže spravoval oba hotely a přikoupil pozemky mezi Grandem a Imperiálem. Dohromady oba hotely nabízely 150 čistých pokojů, ústřední topení, teplou vodu a „garage“. S Ladislavem Boháčem to ale dopadlo špatně. V únoru 1929 byla ustanovena opatrovnicí Ladislava Boháče, majitele Grandhotelu, ležícího v léčebném ústavu Kramerově v Praze – Bubenči, kde byl úplně zbaven svéprávnosti pro duševní chorobu, jeho matka Anna Boháčová. Zemřel v neděli dne 7. dubna 1929 v jednu hodinu v noci ve věku 42 let po dlouhé trapné nemoci.
Původní majitel Grandu Václav Beneš načasoval stavbu šikovně s výstavbou nového nádraží, o kterém se vědělo jistě už v roce 1905. Před postavením Grandu bylo v těch místech vedle Internationalu skladiště Antonína Feruse. Václav Beneš byl současně hoteliérem ve Slunci. Navíc byl úspěšným komerčním radou a předsedou společenstva hostinských. Starší hotel International měl namále, radnice ho chtěla v letech 1975 až 1980 částečně demolovat a vést vnitřní dopravní okruh Chelčického ulicí. Útvar hlavního architekta oznámil dopisem ze dne 1. června 1970 podniku ONV „Restaurace a jídelny“, který chtěl komplex Grandu rekonstruovat, že celé území bude zahrnuto do demoličního záměru. Radnice si to později rozmyslela tak, že vnitřní dopravní okruh se vedl kolem nádraží, přesněji mezi Grandem a nádražní budovou, což také nebyl příliš dobrý nápad. Mezi Grandem a Imperiálem se vybudoval vstup do podchodu se sekcí pro kočárky, ale hned druhý den se prudký kočárkový sjezd do podchodu musel z bezpečnostních důvodů uzavřít.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
