Neděle 18. 5. 2025 | Svátek má Nataša
Věděli jste, že žluto-červená vlajka Českých Budějovic je zcela totožná se zákonnou vlajkou hlavního města Prahy? Vlajka v Budějcích přitom vznikla omylem a není oficiálně registrovaná. Jak se to stalo a existuje vůbec nějaké řešení?
Pražskou i Budějovickou vlajku tvoří žlutý a červený vodorovný pruh. Vlajka Prahy je oficiálně zapsaná v registru komunálních symbolů, a její podoba je jasně daná historickým vývojem a používá se už od devatenáctého století. U Budějovic je situace mnohem složitější – a podle odborníků i kuriózní.
„Vlajka vznikla omylem. Českobudějovická žluto-červená bikolóra je de facto výsledkem historického nedopatření z padesátých a šedesátých let, kdy se začala chybně vykládat podoba městského znaku,“ komentuje pro redakci Drbny odborník na vexilologii a heraldiku Zdeněk Kubík z heraldické firmy Alerion.
Barvy vlajky se převzaly ze znaku města, v němž se skutečně vyskytuje červená a zlatá (heraldicky správně žlutá), ale nikoli jako dvě dominantní barvy.
Ve znaku Českých Budějovic převažuje bílá, tedy stříbrná. Věže, hradba, i štít jsou bílé nebo červené. Žlutá barva je zde pouze doplňková, ale v období po roce 1948 začala být omylem vnímaná jako hlavní.
Zhruba v padesátých letech si tedy někdo barvy vyložil špatně a omyl byl na světě: hradby i věže ve znaku města se začaly malovat zlaté–žluté, místo původní stříbrné barvy. Od té doby nesla i různá další vyobrazení města, třeba na pohlednicích, mylné zlaté zabarvení.
„To vedlo až k zavedení vlajky v pražských barvách při oslavách sedmi set let založení města v roce 1965,“ dodává heraldik Zdeněk Kubík.
Ačkoli archiváři už ve třicátých letech doporučovali městu trikolóru bílá–červená–žlutá, která by odpovídala skutečným barvám městského znaku, Budějčáci se své zažité vlajky nevzdali.
Shoda s Prahou se může jevit jako drobnost, ale jde o nezanedbatelný symbolický i právní problém, který už byl na českobudějovické radnici několikrát řešen – vždy bezvýsledně.
V polovině devadesátých let navíc došlo k přijetí současné vlajky do městských vyhlášek, ačkoli šlo o neregistrovaný symbol. Upozornění odborníků na shodu s Prahou bylo tehdejším vedením smeteno ze stolu.
Situaci by bylo nejjednodušší vyřešit přidáním bílé barvy do stávající žluto-červené vlajky. Budějce by se tak vyhnuly zaměnitelnosti, a navíc by vlajka více odpovídala barvám městského znaku. Umožnilo by to i oficiální registraci vlajky do registru komunálních symbolů, vedeného Poslaneckou sněmovnou, kam město svou vlajku nikdy nepřihlásilo.
Heraldik a vexilolog Zdeněk Kubík vnímá problém i v současné vizuální kultuře měst. „Dnes radnice utrácejí statisíce za nové logotypy a vizuální identity, ale přitom zanedbávají historické symboly jako znak a vlajka. Ty přitom tvoří základ jejich identity. Je to trochu paradox.“
Přitom shodnou vlajku neměly pouze Budějce. Podobné duplicity vlajek vznikly i v jiných městech – například Znojmo, které mělo původně také žluto-červenou bikolóru, vložilo do své vlajky modrou část, aby se odlišilo od Prahy. Mělník zase svou žluto-červenou vlajku přetvořil tak, že na ni promítl heraldické figury ze znaku.
Řešení tedy existuje a stačí přidat třetí barvu nebo figuru ze znaku. Ostatně úplně stejně se do historické bílo-červené české zemské vlajky musel po vzniku Československa vložit modrý klín. Díky tomu už nebyla naše státní vlajka zaměnitelná s polskou. A jak dopadne ta budějovická?
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
