Bojovali se závislostí, teď pracují v kavárně u léčebny. Našli jsme tu zázemí, vypráví

Je čtvrtek dopoledne a v areálu zámecké zahrady je klid. Za bránou Psychiatrické léčebny Červený dvůr se nachází několik budov. Nejen Jihočeši vědí, že se zde lidé už řadu let snaží zbavit svých závislostí.

Projít kolem budov, kde sídlí léčebna, zabere sotva minutku. Poté už se nabízí pohled na rozlehlou zahradu v Chráněné krajinné oblasti Blanský les pod oblíbeným vrcholem Kleť. Přímo na trase naučné stezky se nachází opravený domek, kde sídlí Café Bažantice.

Zatímco v zahradě je ticho, v kavárně to žije. „Vyberte si a posaďte se u nás, zavolám kuchaře Martina a hned jsem u vás,“ vítá mě s úsměvem Natálie Javorská. 

O chvíli později už sedíme s kávou v útulném prostředí s výhledem na zahradu či nedaleký rybník. „Těžko se popisuje, co pro mě tohle místo znamená. Já jsem z Moravy. Dlouho jsem neměl ten pocit, kdy se člověk opravdu vrací domů. Znovu jsem to zažil tady,“ vypráví kuchař a pekař Martin Pospíšil.

On i Natálie byli klienty nedaleké léčebny a oba pracují v kavárně, kde se střídají v kuchyni. Martin už stávající klienty podrobně nezná, dříve tomu tak ale nebylo. „Byl jsem tam celkem dvakrát. Do druhé léčby jsem nastupoval v září 2021 a končil jsem 7. ledna 2022. Nastoupil jsem do kuchyně jako pomocný kuchař. Poté jsem se přesunul do kavárny,“ vzpomíná. 

Martin Pospíšil a Natálie Javorská pracují v Café Bažantice, oba si zároveň prošli léčbou v Červeném Dvoře. 

Práce v kuchyni pro Martina Pospíšila nebyla novinkou, je totiž vyučený pekař. „Při první léčbě mě napadlo, že bych tady mohl pracovat, ale nebylo zrovna volné místo. Pak se to nějak celé nepovedlo...Od druhé léčby jsem usiloval o to, abych tady mohl zůstat. Měl jsem zažádáno u pana primáře. Pak se uvolnilo místo, tak jsem šel. Líbí se mi tohle prostředí. Nevím, jestli bych si to bez Červeňáku dokázal představit. Jsou to taková moje záda co se týče té abstinence,“ vysvětluje. 

V kuchyni se střídá s Natálií, směna začíná brzo ráno, aby bylo vše připravené na otevření v 11:00 hodin. V zimě kavárna zavírá v 17:00 hodin, v létě o hodinu déle. Otevřeno je denně kromě pondělí. 

„My jsme většinou v kuchyni, takže se do kontaktu s návštěvníky tolik nedostaneme. Mohu ale potvrdit, že sem v poslední době jezdí více návštěvníků na výlety a prochází se po naučné stezce, obzvlášť o víkendech,“ popisuje Natálie Javorská. 

Život kavárny je s léčebnou propojený, což se potvrzuje o pár minut později. „Dobrý den, tak co máte?“ ptá se ve dveřích primář Jiří Dvořáček. „Úplně všechno,“ usmívá se Natálie. 

Na jídlo či kávu sem chodí kromě turistů i zaměstnanci psychiatrické léčebny. „Někteří lidé to mají stále za blázinec, ale realita je samozřejmě úplně jiná. Postupem času se ten pohled mění,“ shodují se zaměstnanci kavárny. 

Areál Červeného Dvora, který se nachází v zámecké zahradě. 

V areálu léčebny dodnes pracují někteří bývalí klienty. „Červeňák jim dodává podporu. Řada lidí tady zůstává pracovat, je tady také chráněné bydlení, kde mohou lidé bydlet a docházet do práce,“ vysvětluje Natálie Javorská. 

„Pomáhá to lidem, kteří se nemají kam vrátit. Já to takhle měl. Věděl jsem podle svých zkušeností z první léčby, co by se mohlo stát. Tohle pro mě byla obrovská pomocná ruka, že jsem tady mohl zůstat. Vím, že bych zase skončil někde na ulici,“ potvrzuje její slova Martin Pospíšil.

Pávi utekli do vojenského prostoru 

To, že mohou pracovat v kavárně v zámecké zahradě, si oba užívají. „Ten návrat je těžký. Člověk je najednou sám za sebe, hledá práci a bydlení a pro řadu z nás je to velké a těžké sousto. To doléčování je strašně důležité, konec léčby neznamená, že celý ten proces končí. My jsme si vědomi, že jsme závislí do konce života a potřebujeme nějaká opatření. Co pro mě tohle místo znamená? Zázemí, domov. Odlišuju život před Červeňákem a po něm,“ vypráví Natálie. 

Lidé mohou navštívit zámeckou zahradu celoročně. Naučná stezka vznikla ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Českých Budějovicích a se Správou CHKO Blanský les v Českém Krumlově. Okruh má zhruba 3,5 kilometru. 

Café Bažantice. 

Už v březnu tady mohou návštěvníci potkat také pávy, které chová kuchař Martin. „Jsou tady od března minulého roku. Bylo jedno slavnostní vypuštění. Ještě ale nebyli rozhodnutí tady bydlet a skončili až v Boleticích ve vojenském prostoru, kde jsme je odchytili. Po několika radách od chovatelů jsme udělali nějaké změny. V zimě jsou zavření a vypustíme je na jaře letos. Je to jeden samec a dvě samice. Napadlo to mého bráchu, který je veterinář, když přijel na návštěvu. Pan ředitel mě v tom hodně podporuje,“ vypráví. 

Přímo v kavárně se pak jednou za čas konají různé přednášky, pozvánky se objevují například sociálních sítích kavárny Bažantice.