Pánové, pozor! Lakomá Barka letos dosáhla plnoletosti

Lucko, zdá se mi to, nebo nyní máte krátkou koncertní pauzu? Nepřipravujete třeba nové album?
Myslím, že se ti to nezdá. Každý rok touhle dobou, tedy v měsíci lednu a únoru máme vždy takzvaný „zimní spánek“. Je to z důvodu odpočinku a načerpání nových sil před nadcházející sezonou. U mě to znamená také období pro psaní nových písní a pak v březnu a dubnu tyto písně aranžujeme. O novém albu jsme s Barkama dlouho spekulovaly, ale nakonec padlo rozhodnutí, že ho necháme ještě jeden rok uzrát.

Předpokládám, že nejvíce natřískanou soupisku budete mít opět přes léto. Můžeš už nyní zmínit nějaké zajímavé jihočeské akce, na kterých se představíte?
Ano, spoustu koncertů máme opravdu přes léto. Nebo přesněji těsně před létem a hned po létě. To probíhá spousta historických slavností měst a obcí. Ovšem nejvíce koncertů odehrajeme vždy až v prosinci – v čase adventu, kdy máme sestaven program z koled a písní se zimní tématikou. Když se ptáš na zajímavé jihočeské akce, a mám-li upozornit na ty nejzajímavější, tak potom trochu váhám. Je jich mnoho. Pro mě jsou stále na prvním místě českokrumlovské Slavnosti pětilisté růže. Každý rok se zdají být stejné, ale není tomu tak. Atmosféra je vždy natolik úchvatná, že kdo tomu podlehne stejně jako já, pak těžko pomýšlí na to, právě na těchto slavnostech nebýt. Jinak musím říct, že každé slavnosti jsou něčím výjimečné, každá obec, každé město dokáže nabídnout něco ze své historie, něco ze staré či nové doby. Hodně se těším do Chvalšin na Chvalšinské dny, kde je třeba velikou raritou pečený býk. Také na plavbě Kuriózních plavidel ve Vyšším Brodě člověk zažije spoustu srandy a žasne nad tím, co všechno se dokáže udržet nad vodou a jaké existence to dokážou řídit. (smích) Úžasné a velmi neobyčejné je také Borůvkobraní v Borovanech. 

Jsou v plánu i výjezdy za jihočeský region?
Letos pojedeme nejdále do Humpolce na hrad Orlík, což je, myslím, kraj Vysočina.

Domovinou Lakomé Barky je Český Krumlov. Dokáže tě ještě po všech těch letech toto město fascinovat? V čem myslíš, že je jeho největší kouzlo?
Český Krumlov jako město mě fascinuje stále. Dechem historie, atmosférou, tím, jak ho naši předci postavili a kde. V tom spatřuji jeho velké kouzlo. Mám ráda lidi, kteří si toho dokážou vážit. Starají se o tradice, které k našemu městu patří. Na druhou stranu mě fascinují někteří místní lidé, kteří během tradic využívají návštěvnost turistů, což je dobře, ale ke svému prospěchu tím někdy zastíní pravou podstatu věci, smysl, pro který se zdejší akce dělají. 

Osobně jsem Český Krumlov vždycky považoval za uměleckou baštu. Jak to vnímáš ty?
Vnímám Krumlov jako krásné místo, kde se, řekněme, pěkně snoubí všelijaké kulturní akce s nezapomenutelným prostředím. Zkrátka krásné město, které svým kouzlem přiláká spoustu umělců, z různých oblastí, a to je moc dobře.

Lakomá Barka je na scéně již plno let. Ačkoliv i vás potkaly některé personální změny, aktuální sestava je velmi stabilní. Co vás tak silně spojuje? Myslíš si, že stabilita kapely je také hodně o kompromisech?
Lakomé Barce je letos 18 let. Poslední sestava je stálá od roku 2009 a toho si velmi cením. Není lehké najít k sobě muzikantky, které mají v muzice hodně podobné cítění a zároveň si rozumí jako lidé. A co nás silně spojuje? Asi nejvíc společná práce na písních. Pak také to, že jsme vždy vystaveny rovnoměrně stejným událostem a prožitkům z koncertů. Stejné prožitky lidi určitě sbližují. Ke kompromisům u nás skoro nedochází. A jakmile bychom se jimi měly řídit, pak už by to nebylo takové, docházelo by k větším dohadům, a pak si nedovedu představit, že by mě to za takových podmínek ještě bavilo. Domnívám se, že kompromisy do muziky nepatří, hudba by měla zůstat podle mě srdeční záležitostí. Co cítím, to hraji.

Letos uteče již 14 let od vašeho debutového CD Má milá, slétaj´ se havrani... Jak moc jsi se od té doby změnila? A jak se vlastně kapela vyvinula?
No, to už je strašná doba! Tak krom toho, že mám sem tam prošedivělé vlasy, občas zapomínám a z koncertů chvátáme domů, protože kapela má spoustu potomků... (smích) Tak snad jsou písničky zralejší. Naše poslední deska nazvaná Paleta, která vyšla na podzim 2013, je pro mne jakousi vnitřní láskou. Písně jsem psala a věnovala mým nejbližším, tedy se mě toto album velmi dotýká tím, jak je opravdové. Co se týče kapely, myslím si, že se také hodně posunula. Máme ustálený repertoár, hudební směr a děláme jen takové písně, které nás baví a domníváme se, že budou bavit i naše posluchače.

Pohybujete se na folkové scéně, která je na jihu Čech poměrně silná. S kterými kapelami nejraději spolupracujete?
My vlastně s ostatními kapelami moc nespolupracujeme. Ne, že bychom nechtěly, ale spíše není dostatek času. Je to hodně zapříčiněno tím, že koncertujeme na historických slavnostech a nejezdíme moc na festivaly. I když loni jsme si zahrály na akci Zpívání na schodech, kam nás pozvala skupina Jen tak tak z Jindřichova Hradce. My jsme „Jentakáče“ na oplátku pozvaly zase k nám. Oba koncerty byly moc krásné! Trochu napovím, že máme na letošek jeden společný plán s Honzou Vozábalem, což je kapelník vynikající českokrumlovské skupiny Kapka... Ale víc neprozradím.

Foto: Lubor Mrázek