Tomáš Nosek: Nečekal jsem, že lékař musí řešit tolik byrokracie

Ačkoliv z Jindřichova Hradce nepocházíte, rozhodl jste se svou lékařskou kariéru odstartovat právě zde. Co bylo důvodem?
Jsem z východních Čech – žil jsem v Hradci Králové. Jindřichův Hradec jsem si vybral, protože jsem potřeboval změnu prostředí, zároveň jsem chtěl zakotvit v menším městě. Do jižních Čech jsme jezdili na vodu či na kola, vždycky se mi tady moc líbilo. Když jsem se rozhodoval, do které nemocnice nastoupit, z hlediska podmínek u mě zvítězil Jindřichův Hradec.

Jak moc se liší praxe od teorie? Setkáváte se s něčím, co jste nečekal?
Zmínil bych určitě papírování. Nečekal jsem, že lékař musí řešit tolik byrokracie. Do teď mám občas problém, abych dal razítko na správné místo. (úsměv)

První dny v práci, to musel být jistě nemalý adrenalin...
Ano, ale musím říct, že mi velmi pomáhali a stále pomáhají kolegové, kteří chápou, že jsem zobák, jenž kromě teorie nemá za sebou žádnou praxi. Leccos mi vysvětlují, snažím se do všeho proniknout co nejrychleji. Chci podchytit co nejvíce informací, zaběhnout se co nejrychleji...

Pociťujete nervozitu?
Nervozita tam určitě je. Každý den jdu do práce s tím, že nevím, co se bude na oddělení dít. Jaké případy přijdou, co budeme muset řešit... Ale během uplynulého půlroku se už nervozita přece jenom zmenšila.

Říkal jste, že vám jsou kolegové oporou. Je důležité být ve správném kolektivu?
Je to důležité. Když jsem zoufalý a říkám, že nevím, jestli to zvládnu, podrží mě. Ujistí mě, že stejné pocity měl každý a nakonec to všichni zvládli. Pomáhá to.

Vidíte svou budoucnost stále v Jindřichově Hradci?
Naprosto mi to tady vyhovuje. Samozřejmě těžko říct, co bude za deset let, ale opravdu zatím nemám představu, že bych měl jít někam jinam.

A samotný Jindřichův Hradec splnil vaše očekávání?
Jindřichův Hradec je skutečně nádherné město... Například včera jsem vyrazil na kolo a užíval si tu pastvu pro oči. Krásná krajina, samotné město, zámek... Když jezdím, tak se tady prostě kochám. (úsměv)

Zámek jste už navštívil?
Bohužel ještě ne. Když jsem na podzim nastoupil, byla už návštěvnická sezona uzavřena. Nyní se na zámek ale chystám.

Vraťme se ještě na závěr k vaší práci... Chtěl jste být vždy lékařem?
Když jsem byl v páté třídě u zubařky, usoudil jsem, že chci být zubařem. Směřoval jsem tedy k naplnění svého snu. Neudělal jsem ale přijímačky na školu, utekla mi o jeden jediný bod. Řekl jsem si, že to musí být osud. Že zkusím všeobecný směr, a pokud mě to nebude bavit, jednoduše budu i nadále usilovat o stomatologický obor. Dostal jsem se ale do skvělé party, díky které jsem si roky studia užil. Ačkoliv byl hlavně šesťák na psychiku velmi náročný, zvládl jsem ho, a dnes jsem rád, že jsem všeobecný lékař.