Prachatické muzeum slaví 120 let od založení. Pro návštěvníky připravilo novou výstavu o historii hasičstva

A jaká je tedy historie hasičstva na Prachaticku? „První hasičské sbory byly zakládány německým obyvatelstvem. První německý hasičský sbor na Prachaticku vznikl v Prachaticích (1872), Volary (1874). První český sbor vznikl ve Strunkovicích (1876). Ostatní české sbory vznikají od konce 19. století v obcích Zdíkov (1878), Čkyně (1887) nebo Lhenice (1884),“ říká kurátor výstavy Jindřich Vágner.

Jak už z názvu sborů vyplývá, jednalo se o dobrovolné hasiče, první profesionální sbory se objevují až za první republiky. V samotných Prachaticích vznikl profesionální v roce 1970. Od roku 1953 se název hasiči změnil na požárníci. Název hasiči se začal používat znovu až v roce 1990. Hasiči se v českých zemích vždy pyšnili parádními uniformami. Ať už se jednalo o ty zásahové nebo i ty slavnostní, byly prakticky stejné v celé zemi. Lišilo se vybavení stříkačkami, které tehdy vyrábělo a dodávalo několik firem.

Ani na Prachaticku mezi místními hasiči nechyběly velké osobnosti. „Jednou z nich byl Jan Důra, sedlák za Včelné, který se stal vedoucím vimperské české župy a zastával i funkci vedoucího jihočeských hasičů. Se zvláštním potěšením působil mezi hasiči také zakladatel muzea, prachatický starosta Johann Zdiarsky. Jako prezident Českého zemského svazu hasičů zastával funkci s nejširší teritoriální působností,“ uvedl kurátor výstavy.

Práce hasičů byla nebezpečná v dávné minulosti, stejně jako dnes. Hasičům se u požárů nevyhýbala častá zranění, výjimečně docházelo i na Prachaticku k úmrtí při zásahu. „Jedním z největších zásahů hasičských sborů bylo hašení požáru Vimperku v roce 1904, kdy vyhořelo celé náměstí. Hašení požáru trvalo 84 hodin, zasahovaly tam sbory ze všech okolních obcí a především místní sbor s parní stříkačkou,“ informoval Jindřich Vágner. V posledních letech zasahují hasiči více u dopravních nehod, technických havárií a přírodních katastrof, než u požárů.

Vzhledem k rozsáhlé tematice a malému výstavnímu prostoru Prachatického muzea je aktuální výstava zaměřena především na historickou hasičskou výstroj a výzbroj, texty jsou věnovány např. zakládání sborů, velkým požárům, výstava se věnuje i současnému dění v hasičských sborech. Většina vystavených exponátů je zapůjčena z Hasičského muzea Stachy. Tím úplně největším je ruční čtyřkolová stříkačka z majetku SDH Jáma. K vidění je i několik ručních džberových stříkaček a další historická technika. Pozornost je věnována rovněž také současným dobrovolným a profesionálním hasičům i jejich technice.

Muzeum si 120 let od svého založení připomene ještě podzimní výstavou nazvanou Nové poklady našeho muzea - Sbírkové předměty 2004 – 2024. „Tato výstava zmapuje nové přírůstky v našich depozitářích za posledních 20 let. Začíná 17. října letošního roku a skončí 6. ledna 2025. Tuto výstava bude ještě doprovázet malá výstava betlémů. Návštěvníci se mohou těšit i na bohatý doprovodný program,“ doplnil kurátor výstavy.

První platící návštěvníky přivítalo muzeum v červenci 1904

Vznik muzea v Prachaticích nebyl jednorázový akt ale dlouhodobý proces, který trval téměř celý jeden rok. „Myšlenka muzea v Prachaticích uzrála v hlavě starosty Johanna Zdiarského v létě roku 1903. Většina větších měst i řada menších v té době již svá muzea měla a devadesátá léta předešlého století byla i dobou velkých muzejních celozemských výstav. Přípravný výbor dospěl k závěru, že pro rychlejší rozvoj muzea je nezbytné založit v Prachaticích Muzejní spolek. K tomu došlo 14. května 1904 a tímto datem byl proces vzniku muzea v Prachaticích dovršen,“ informoval historik muzea František Kubů.

První čtyři platící návštěvníci navštívili muzeum 21. července 1904. Do konce první sezóny v polovině listopadu si muzeum prohlédlo 93 osob, z toho 34 ženy. Většinou se však jednalo o přespolní návštěvníky, neboť zájem místních lidí o jejich nové městské muzeum byl minimální. Původní muzeum bylo umístěno v přízemí budovy městské radnice. Teprve roku 1946 získalo městské muzeum pro své potřeby dům Žďárských na Velkém náměstí, známý i pod názvem Sittrův dům. Jde o renesanční měšťanský dům s gotickým jádrem, renesanční přestavba spadá do r.1604. Díky bohaté malířské výzdobě patří k nejkrásnějším domům v Prachaticích.

Vedle starosty Zdiarského se o vznik muzea zasloužil výrazným způsobem také berní kontrolor a člověk mnoha tváří Rudolf Merbeller. Ten uvedl do pohybu proces vzniku muzea. Téměř jen vlastními silami a přes mnohé překážky převedl muzeum přes počáteční obtížné období. V prvních létech jeho existence Rudolf Merbeller, který byl také s muzejním sluhou Haberdou jeho jediným pracovníkem.

Prachatické muzeum bylo po celé období do 1. světové války umístěno ve velkém sále v přízemí staré radnice. „Rudolf Merbeller se v něm snažil vystavit prakticky vše, co muzeum vlastnilo nebo co mu zapůjčili jednotlivci nebo instituce. Sbírky byly vystaveny volně na zemi, na stolech, na kulečníku, ve skříních a ve vitrínách a postupně pokryly také všechny stěny muzejního sálu. Snaha roztřídit exponáty podle druhů tu sice byla, ale nedostatek prostoru a výstavního mobiliáře ji značně ztěžoval. Výsledkem byla pestrá až přebujelá směsice starožitností, která zaplňovala celý sál a na návštěvníka působila až dekorativní malebností,“ vysvětlil historik Kubů.

V současné době si lze o tom udělat úsudek v expozici Prachatického muzea, nazvané Muzeum za Císaře Pána. Původně se jednalo o výstavu ke stoletému jubileu Prachatického muzea v roce 2004, v které se zdejší muzejníci pokusili podle dochovaných dokumentárních fotografií nainstalovat část původního muzea z doby před 1. světovou válkou. Výstava se návštěvníkům i vlastním tvůrcům natolik zalíbila, že je součástí expozice tohoto muzea dodnes. Více k dalším expozicím muzea najdete na webových stránkách ZDE.