Blokař Sobotka se na angažmá v Jihostroji moc těší

Čerstvě 27letý a 205 centimetrů vysoký inženýr přichází z Ostravy, kde strávil nyní dva roky. Předtím působil na Kladně, kde získal kompletní sbírku medailí, a také v Ústí nad Labem. S mistrovským klubem podepíše 1. června roční smlouvu s opcí.

Vláďo, jak vás přivítali v Jihostroji?

„Byl jsem příjemně překvapen, na něco takového jsem nebyl zvyklý. Nic tak oficiálního jsem nezažil. Většinou, když jsem přestupoval do jiného klubu, přišel jsem za manažerem, podepsal s ním smlouvu a pak jsem se ukázal na prvním tréninku. Tady v Budějcích jsem takové přivítání nečekal. Klub pozval tisk, prezident klubu pan Diviš mi předával dres, bylo to trochu jako v televizi. Připadal jsem si, jako když se dívám na draft NHL a jsem přímo tam. Přijetí bylo opravdu na úrovni.“

Jak se váš příchod vůbec upekl? Jak dlouho vás vedení klubu lanařilo?

„Začal jsem se s vedením klubu bavit po loňské sezoně. Před touto sezonou jsem řešil, zda neodejdu do zahraničí, ale nakonec jsem zůstal ještě v Ostravě. Ptal jsem se i v Budějcích, zda nehledají blokaře, ale řekli, že ne, že to mám zkusit za rok. A letos to vyšlo. Domluvili jsme se na podmínkách a bylo.“

Co si slibujete od přestupu do nejlepšího českého klubu?

„Chtěl bych se konečně usadit na delší dobu, protože teď jsem střídal kluby po dvou nebo třech letech. V Budějcích bych se tedy rád udržel déle. A hlavně se těším na poháry, na mezinárodní scénu a na Ligu mistrů.“

Je Liga mistrů tím největším lákadlem, které vás sem přitáhlo? Nebo na co se těšíte nejvíc?

„To je těžká otázka, asi je tam od každého trochu. Všeobecně je na co se těšit, Budějce jsou po všech stránkách na vysoké úrovni. Prakticky při rozhodování jsem nenašel žádné mínusy. A líbí se mi i město. Všichni mi říkali, že je v Budějcích hezky a že by si dokázali představit tam žít, tak se těším.“

Budějcké prostředí znáte jen z pozice soupeře, jak se vám tu hraje? Jak se vám líbí atmosféra při zápasech Jihostroje?

„Dá se říci, že po Příbrami, kde jsou fanoušci možná ještě více zapálení do volejbalu, je to nejlepší prostředí pro hru. Na finálové zápasy v Budějcích ale chodí ještě více lidí. Fanoušci hodně a dobře povzbuzují a jsou féroví. Když jsem hrál proti Jihostroji tenkrát ještě na Kladně, budějčtí bubeníci děkovali nejen svému týmu, ale i nám soupeřům. To bylo hezké.“

Budete bydlet pod Černou věží sám nebo sem vezmete i vaši studující přítelkyni?

„Plán je takový, že bude bydlet se mnou v Budějcích a do školy bude dojíždět.“

Jak těžké může být pro vás prosadit se do základní sestavy, kde letos váleli Michal Sukuba a Radek Mach?

„Uvidíme. V Ostravě také byla velká konkurence na postu blokaře, takže všechno ukáže čas. Jestli nás bude trenér střídat pravidelně nebo jestli se vykrystalizuje základní sestava s tím, že jeden blokař odehraje méně zápasů, nevím. Ale určitě se místo v sestavě chci poprat.“

Je výhodou, že se s trenérem Janem Svobodou, který vás přivedl do velkého volejbalu, dobře znáte? Vedl vás nejen na Kladně, ale i chvíli v reprezentaci...

„Určitě trochu ano. Oba víme, co od sebe můžeme čekat. Já se nemusím bát, co mě čeká na tréninku či podobných věcí, naopak já nemám čím překvapit jeho.“

Znáte se se všemi hráči Jihostroje? Hrál jsi někdy s některým z nich v jednom týmu?

„Znám se se všemi, v tom nebude problém. V Ústí nad Labem jsem hrál s Filipem Habrem, na univerziádě s Radkem Machem i Filipem Habrem. Také s liberem Davidem Juračkou, s Tomášem Filou jsem se také potkal v mládežnických reprezentacích. S tímhle opravdu problém nemám. Volejbal hraju už nějakých sedm let, za tu dobu se tady v lize znají všichni tak dobře, že nikdy to není přestup do zcela nového prostředí.“

Jaká vůbec byla letošní sezona v Ostravě? Čtvrté místo asi nebylo splněným cílem klubu, že?

„Trochu jsme doufali, že se dostaneme do finále. Nakonec senám to o kousek nepovedlo. Semifinále s Libercem jsme sehráli šílenou bitvu, ve které rozhodovaly páté sety. Série byla dlouhá a vyrovnaná. Před rokem jsme postoupili do finále přes Liberec my, letos to vrátili, to se nedá nic dělat. Tehdy jsme měli i více štěstí. Prostě takový je sport, můžeme si říci, že jsme odehráli dobré zápasy. Bohužel nám štěstí nepřálo. Jen mě mrzí, že jsme se nedokázali hecnout na poslední dva zápasy a nezískali jsme ty nové hezké medailie. Byli jsme odevzdaní, zápasy s Příbramí se nám nevydařily.“

S nabídkou z Budějovic vám přišla i pozvánka do reprezentace, byla pro vás překvapením nebo jste ji čekal? Jaké máte zkušenosti s národním týmem?

„Mezi muži jsem nakoukl do reprezentace poprvé před třemi roky. O rok později jsem odjel celou přípravu na mistrovství světa pod trenérem Svobodou. Byl jsem ve čtvrnáctičlenném kádru, ale před odjezdem jsem byl mezi dvěma vyřazenými hráči. Letos jsem tu po odmlce opět a užívám si to. Jinak v mládežnických kategoriích jsem prošel snad všemi družstvy nároďáku.“

Jste známý tím, že div neděláte velkými bombami díry do palubovky soupeře. Na to se budějovičtí fanoušci jistě těší, předvedete jim pořádný "hřebík"

„Tohle jsou věci, které mě nejvíce na volejbale baví a jen tak mě nepřestanou bavit. Musím říct, že s oběma nahrávači Zapletalem i Habrem jsme už několikrát hráli i trénovali, takže jsme si sedli. Po této stránce by mělo vše fungovat, takže snad nějakou pořádnou ránu lidem ukážu.“