Anděla doma v Budějcích nedobrovolně vystěhovali
Neodmyslitelnou součástí zřejmě nejnavštěvovanější budějcké akce roku, tradičního příletu anděla z Černé věže, která v pátek 5. prosince přitáhla do srdce jihočeské metropole tisícovky lidí, byla už pojedenácté procházka obří loutky anděla po obvodu náměstí Přemysla Otakara II.
Každoroční vystoupení, jedněmi návštěvníky zbožňované, jinými už dávno okoukané, které připravuje českobudějovické Divadlo Kvelb, už se ale příště nemusí opakovat.
Potvrzují to hlasy z radnice a také impresário divadla Pavel Lukas, s nímž si Budějcká Drbna po letošní andělské jízdě povídala.
ČTĚTE TAKÉ: Anděl přiletěl už popatnácté. Na Černé věži dlouho neotálel
Anděla v nadživotní velikosti každý zná, většina lidí však možná nebude znát jeho příběh. Kdo je autorem loutky?
Loutku vyrobil Pavel Lukas, tedy já. Od země měří jedenáct metrů, když se ale zvednou nahoru letky, má skoro třináct. Používáme ji každým rokem a vždy se trochu upgraduje, jak se dneska říká hezky česky. Vloni dostala novou kostru, letos má kompletně nový kabát a přitlačili jsme i na bezpečnost. Máme zkušenosti, že poslední roky se v Čechách může stát leccos, takže jsme do toho víc šlápli a ten hadr dokáže být ve vteřině dole. Lidi tedy nemusí mít strach. Kromě toho vylepšujeme osvětlení a vychytáváme konstrukci, která váží kolem 300 kilo bez elektrocentrály, repreáků a dalších věcí. Dříve měl anděl znehybněné zápěstí, teď už ho ale používá, takže je připravený i něco přivézt.
Kolik členů divadla se na představení podílí?
Letos nás bylo šest herců, což je optimální stav. Chtěli jsme to vylepšit, aby všechny fungovalo tak, jak má. Musím poděkovat bezpečnostní agentuře, která nás doprovází. Ruce navíc jsou třeba. Málem nám tam totiž vlezl chlapeček, naštěstí to ale chlapci včas zajistili.
Stala se za dobu, kdy s andělem jezdíte, nějaká taková kolize?
Nikdy nic. Většinou přejedou mě nebo kolegu u ruky, protože jsme u zadních kol toho povozu. Dost často se nám přimotá do cesty maminka s kočárkem nebo děti, ale jedeme pomalu, takže zastavíme, klid, vždyť je čas...
Kolikátým rokem jste vlastně loutku Budějčákům představili?
Jezdí to strašně moc let... myslím od roku 2004. Přesto ani jednou město České Budějovice nezajistí článek o tom, že loutka je Divadla Kvelb. Přitom jim to říkám pokaždé. Nevím, jestli to dělají záměrně... to neříkám proto, že jsem arogantní egoistický tvůrce. Ale říct, že „děkujeme Divadlu Kvelb“, se sluší. Tentokrát jsem si to sám vynutil pod pódiem. Takže vlastně jo, jednou nám poděkovali. Letos. (směje se)
Už před letošním adventem se mluvilo o tom, že program příletu anděla plánuje město pozměnit. Zaznamenal jste tuhle informaci?
Už jsem takové hlasy slyšel, že už dost tradic a chtějí jinou věc. Dlouho nebyly domluvené peníze, takže se tím město mohlo sichrovat. Mohli to dávno inzerovat dopředu. My ji sem ale taháme kvůli lidem, kterým se líbí. Jinak bychom to už dávno ukončili, hlavně z našich existenčních důvodů. Letos nám město zrušilo ateliér, kde jsme měli za pár šestáků pronajaté sklady - a právě tam byl anděl ubytovaný. Za to jsme jim vycházeli vstříc. Tohle ale přestalo a radnice to zřejmě nepochopila, což nás mrzí. Každopádně pro Budějčáky děláme rádi!
A když vás v Budějcích chtít nebudou, co bude s andělem dál?
Mají o nás zájem v Berlíně i na jiných místech. Anděl má samostatné představení, vozí pod sebou bráchu anděla, který pak leze po lidech a hraje si s nimi. To provozujeme třeba na festivalu Rock for People, nebo při otevírání různých velkých institucí. My bohužel fungujeme na komerční bázi. Pokud ale Budějce dají deset milionů na rok, necháme loutku jenom tady, to slibuji. (směje se)
