Šumavské lesy se bez lidské péče obejdou, ukazují data z bezzásahových území

„Výsledky biomonitoringu bezzásahových území na Šumavě jsou skvělé. Mám obrovskou radost, že můžeme veřejnosti předložit jasná fakta o tom, že příroda si bez lidského přičinění poradí, a potvrzuje se, že přirozený vývoj lesa funguje. Tento jedinečný projekt také prokazuje, že vyhlášení Národního parku Šumava před více než třiceti lety bylo správným krokem a náš dlouhodobý cíl ponechat 75 procent území národního parku přirozeným procesům šumavským lesům nikterak neublíží, ba právě naopak,“ hodnotil ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

Biomonitoring začal na Šumavě rok poté, co její podobu výrazně proměnil orkán Kyrill. V roce 2008 se také změnila velikost bezzásahového území z původních 13 na více než 23 procent území národního parku. V té době se rozšíření setkalo se značnou kritikou. Mnozí lidé tehdy nevěřili, že se lesní porosty poničené větrem a kůrovcem dokážou bez lidské pomoci obnovit.
 

„První kolo monitoringu, při kterém jsme podrobně zmonitorovali 1079 ploch, nám trvalo přesně deset let. Tou hlavní informací, kterou jsme tehdy získali, byl údaj o samovolném zmlazování lesů. Na jednom hektaru bezzásahové plochy jsme napočítali v průměru 6 323 kusů mladých stromků. Nebyly ale výjimkou plochy, kde početnost zmlazení dosahovala 80 tisíc jedinců na hektar, a v jednom případě dokonce více než 100 tisíc stromků na hektaru plochy,“ vzpomínala referentka biomonitoringu Pavla Čížková.

Zásadnější informace však odborníci získávají až nyní, kdy se na monitorovací plochy opět vracejí. Od roku 2019 do současnosti zopakovali měření na 578 plochách a rozdíly oproti prvnímu kolu jsou dle nich jasně zřetelné. Jedním z těch nejzásadnějších je významný nárůst množství ležícího tlejícího dřeva.

„Zatímco v prvním kole monitoringu to bylo průměrně 88 m3/ha, v druhém kole to je skoro jednou tolik, tedy 151 m3/ha. Tento rozdíl máme podrobně zdokumentovaný na jednotlivých monitorovacích plochách, ale je viditelný i pouhým okem. A vlastně ho cítíme i každý den, kdy kvůli množství ležících kmenů je stále těžší nejen plochy změřit, ale i se na ně dostat,“ představila zásadní informaci Čížková.

Na Šumavě dlouhodobě převažuje smrk

Proměnila se také skladba živých stromů. V první etapě monitoringu, která probíhala mezi roky 2009 a 2018, převládal smrk, který tvořil 70 procent stromové skladby. Následoval buk se 12 procenty a břízy se sedmi. V druhé etapě pak smrk posílil. Nyní dosahuje 78 procent. Buk tvoří deset procent skladby a břízy šest.

„Úžasné je, že na Šumavě stále dominuje smrk. Jeho podíl se posledních 9 000 let pohybuje mezi 55 a 90 procenty, jak nám potvrdily pylové záznamy v sedimentech jezer. I přes výkyvy způsobené polomy nebo kůrovcovými gradacemi si dosud Šumava udržuje stejnou podobu lesů. Pro mne je to fascinující zjištění,“ sdělil Hubený.

Objevili několik vzácných hub

Velmi cenným bonusem lesního monitoringu je i přidružený monitoring vzácných druhů živočichů nebo hub. „Zcela běžně v horských smrčinách potkáváme slavného kornatce velkého, který se navzdory tomu, co se píše v entomologických příručkách – měl by to být brouk se soumračnou až noční aktivitou – přes den živí na výtrusorodých rouškách troudnatců pásovaných. Zároveň s ním máme často možnost pozorovat i jeho méně slavné příbuzné kornatce drobného a kornatce, který vypadá jako malá chlupatá přilbička a který nemá české jméno (Thymalus limbatus),“ uvedla Čížková.

Na několika měřených plochách pak měli odborníci možnost pozorovat vzácné druhy hub jako například troudnatce růžového. Jedná se o horský druh, který roste na několika málo místech v České republice. Další vzácný druh houby, který se vyskytuje na bezzásahových plochách na Šumavě, je ohňovec ohraničený. Tato dřevožijná houba, která preferuje staré mohutné tlející kmeny v pralesovitých zbytcích, je indikátorem přirozeného výskytu smrku.