ARTHEMION: Pocit z prvního demíčka? Obrovské nadšení!

První demo je na světě… Jaké jsou vaše pocity?

Eva: Určitě obrovské nadšení! Je to přece naše první studiová nahrávka, která se povedla jak po muzikantský stránce, tak i zvukově. Byli jsme natolik spokojeni, že jsme ani nedělali žádné úpravy a vydali jsme demo tak, jak ho napoprvé smíchal Honza Kapák ze studia Hellsound. Jasně, že tam slyšíme detaily, věci, co by mohly být trochu jinak, ale to je normální. S celkovým výsledkem jsme spokojeni.

Martin: Pocity radosti, které máš při dokončení dobře vykonané práce, jsou jistým druhem odměny. Zároveň je to i takový nůž na krk. Do teď bylo v podstatě jedno, jak dané věci budeme na koncertech prezentovat lidem. Ne tak, že by byly odlišnosti tak znatelné, ale znáš náročné české obecenstvo… (úsměv) Drobná odchylka od nahrávky a hned je u pivka o čem povídat. Ne teď vážně. Jsme rádi, že se nám zadařilo tuhle placku přivést na svět a máme co nabídnout.

Honza Kapák, u kterého jste nahrávku natáčeli, je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností tuzemského metalového undergroundu… Jaké bylo pracovat s takovým člověkem?

Martin: Tak Honzu netřeba představovat. Nejen že to je výborný muzikant, zvukař, ale i člověk, který je přátelský a přímý. Spolupráce na projektu, který se tvoří, je pohodová, skoro rodinná záležitost, ať už s lidmi, které zná, nebo nováčky, které vidí poprvé. U nás to bylo půl na půl, ale atmosféra… Prostě… pohoda, klídek.

Eva: Co dodat… Honza je profík a pohodář a nahrávání u něj ve studiu byl super zážitek!

Před časem jsem si všiml, že si budujete vlastní studio. Přesto jste se nakonec svěřili profíkovi. Čím to?

Martin: Tak studio jako takové to není. Bereme to zatím jako pomocné studio pro tvorbu a pracovní nahrávky. Na to, aby to bylo plnohodnotné studio, jak má být, nám chybí hlavně další místnost, která bude uzpůsobena požadavkům při nahrávání bicích a vokálů. To v dosavadních podmínkách není možné. Vzniklo to na jednoduché úvaze o ujasnění si některých melodických postupů a hlavně tvorba ve zkušebně je omezená a časově náročná. Naše věci se tak tvoří v klidu a bez ohlušujících decibelů a až poté se secvičují za patřičného dunění zkušebny. Proto jsme se i my vydali do studia, které je k tomu stvořené.

Evo, jak moc je pro tebe náročný agresivní vokál? A proč ses vlastně rozhodla pro tuto formu zpěvu?

Eva: Vždycky mě fascinovala Angela Gossow. Když jsem se tehdy dozvěděla, že v Arch Enemy má brutální zpěv na svědomí holka, nadchla mě její energie a síla, kterou v hlase má. Nechápala jsem, kde se to v ní bere. Viděla jsem ji později naživo a na podiu stála drobounká blondýnka s neskutečným hlasem. A tak to začalo. (smích) Growlování je jedna z možností, jak zpívat. Problém mi to nedělá, protože vím, jak na to. Ale náročná technika to je a musí se provádět správně a dávat pozor na hlasivky, aby se nepoškodily. V Praze jsem přes rok chodila na hodiny growlu a teď pokračuji i s klasickým čistým zpěvem, protože je pro základ growlu důležitý. Posilují se celkově hlasivky a navíc zpěv vedle growlu také využívám.

Demo je minulostí… Co teď? Plánujete dlouhohrající desku?

Martin: (smích) Tak upřímně, na to asi teď nikdo z nás ani nepomyslel. Ne že bychom na to neměli repertoár, ale řešíme spoustu jiných věcí, které přímo ovlivňují chod kapely.

Eva: Teď chceme hlavně hrát. Proto jsme demo natočili, aby byl nějaký materiál, kterým se můžeme prezentovat. Určitě chceme v budoucnu nahrát celé CD, ale v dohledné době máme jiný priority.

Vím, že jste řešili post bubeníka. Podařilo se už někoho nalézt?

Martin: To je jedna se zmiňovaných potíží. Máme bubeníka Libora Všetečku do konce května. Původní domluva zněla tak, že nám pomůže uskutečnit nahrání našeho demo snímku, ale nakonec se doba prodloužila. Má pak jiné plány a my je samozřejmě respektujeme.

Eva: Post bubeníka se uvolní v květnu, jak zmiňuje Martin. Máme někoho v záloze, ale ještě je brzy to komentovat.

V recenzi zmiňuji, že jihočeská metalová scéna v posledních letech stagnuje. Pokud tedy nepočítáme thrash metal, který je tady velmi populární… Jaký je váš názor?

Eva: Je pravda, že v tomhle ohledu závidím Moravě, kde metal mnohem víc žije, fanoušci mají větší výběr koncertů i fesťáků po celý rok. Nejvíc možností je pak samozřejmě v Praze, kde jsou metalové koncerty skoro každý den. V jižních Čechách jsou dobré metalové kapely, ale scéna jako taková není moc příznivá. Vedou tady jiné hudební styly a kluby se holt přizpůsobují poptávce.

Martin: Názor… to je těžká věc. Ono celé to škatulkování do žánrů je klamná představa o tvorbě kapely. Vezmi si nás… Máme psáno death metal, ale každá skladba je jiná. Nejde přesně určit styl kapely. Jsou lidé, co si přečtou na plakátu death a utečou od vývěsky s pohrdáním, aniž by kdy předtím slyšeli jediný tón kapely. Říkáš thrash metal. Myslím, že to není tak úplně pravda. Spíš mi připadá, že v některých místech naší vlasti se to vrací celé k počátku rockové scény do dob, kdy na okrese byly tři kapely, které hrály takový ten agro metal a lidé je brali jako odreagování se od všedních problémů při sklenici piva. Kvalitní hudbu člověk najde na internetu za pár minut, aniž by musel zvednout zadek, a v tom to celé, dle mého názoru, tkví. Lidičky nám lenoší doma u krabiček a zpohodlněli, nehledě na žánr.