Vojáci Švejkova pluku. Tak svou novou knihu, která vyšla v limitovaném nákladu 300 kusů, pojmenoval Jan Ciglbauer z Českých Budějovic. O čem pojednává, rozebíráme v následujícím rozhovoru se samotným autorem.
Kniha obsahuje vzpomínky vojáků z Chotýčan... Jak jste se k tomuto materiálu dostal? A co pro vás vlastně bylo impulsem k napsání knihy?
Na tyto vzpomínky jsem narazil během práce pro náš web Historie severního Českobudějovicka. Začali jsme psát články o historii našeho regionu, ke kterým představovaly obecní kroniky jeden ze základních pramenů. Některé kroniky jsou uložené v archivech a dokonce zdigitalizované, některé ale jsou uložené stále na obecních úřadech včetně té chotýčanské. S kolegou Erikem Hiekem jsme se tak jednou zajeli podívat i na tuto kroniku a objevili v ní poklad v podobě vzpomínek místních mužů na 1. světovou válku, tak jak je zaznamenal ve 20. letech kronikář a řídící učitel Šulista. Tehdy mne ale ještě nenapadlo vzpomínky vydat knižně. S kolegy jsme je začali přepisovat a některé jsme zveřejnili na našem webu, nebo v novinách. Teprve když se sešly i další tematicky podobné materiály, přišel nápad na nějakou malou knihu.
Jak název napovídá, zmínění muži prošli válkou v budějovickém 91. pluku. Ostatně proto název Vojáci Švejkova pluku... Přímo tomuto pluku je věnována i druhá část knihy. Můžete ho blíže představit?
91. pěším plukem prošla asi polovina chotýčanských branců. Ostatní sloužili za války u nejrůznějších dalších jednotek dělostřeleckých, dragounských, telegrafních, zákopových a dokonce i námořních. Ale 91. pluk dominoval, protože se Chotýčany nacházely v doplňovacím okrese tohoto pluku. Nasazení této jednotky těsně po skončení Světové války patří neprávem k opomíjeným a téměř zapomenutým událostem moderních dějin jižních Čech. Se vznikem Československého státu 28. října 1918 se nehodlali smířit političtí reprezentanti Němců, žijící v českém pohraničí, a pokusili se již tehdy pohraniční oblasti připojit k Rakousku nebo Německu. Zasáhnout tak musela armáda a sjednat pořádek. 91. pěší pluk svedl větší boj s německými separatisty o Kaplici, jinak byla celá akce poměrně rychlá a rázná.
Třetí část je věnována pietním památkám a válečným hrobům z období 1. světové války na Českobudějovicku. Jak moc je tato oblast zmapována? Věnoval se jí už někdo v nějaké publikaci?
Zmapována dosud nebyla prakticky vůbec. Objevovaly se jen zmínky o existenci vojenských pohřebišť v Českých Budějovicích, jejich stručnou historii představil ve své knize o budějovických hřbitovech Daniel Kovář. Nikde ale nebyl uveden žádný seznam pohřbených, nebo okolnosti jejich úmrtí.
Dá se alespoň zhruba říct, kolik vojáků z 1. světové války je na Českobudějovicku pohřbeno?
Na vojenském oddělení městského hřbitova bylo pohřbeno více než 1300 vojáků nejrůznějších národností Rakousko-Uherské monarchie a také válečných zajatců – Srbů, Rusů a Italů. Na vojenském hřbitově u Roudenské silnice existovalo 220 hrobových míst, tento hřbitov už ale fungoval velmi dlouho a v roce 1914 byl téměř zaplněný. Na začátku války zde tak bylo pohřbeno jen několik vojáků. Přesto byl tento hřbitov příležitostně vojáky využíván i během první republiky, druhé světové války a dokonce i po ní. Někteří vojáci byli během první světové války pohřbeni i v okolních obcích, pokud odtud pocházeli.
V jakém stavu jsou zmíněné pietní památky a válečné hroby? Jistě se dodnes i v našem regionu objevují nové památníky... Víte o nějakém takovém?
Vojenský hřbitov u Roudenské silnice byl zlikvidován v 50. letech, kříže a náhrobky z vojenského oddělení městského hřbitova zmizely v 60. a 70. letech a plocha pohřebiště byla upravena na rozptylovou loučku. O pomníky padlých v jednotlivých obcích je dnes většinou dobře postaráno. Výjimku představuje třeba pomník v Třebotovicích, který je jedním z nejstarších pomníků padlých na Českobudějovicku. Ten je v současnosti neudržovaný. Různé je to u soukromých pamětních křížů na jednotlivé padlé vojáky. Některé jsou opečovávány, jiné postupně zanikají. V nedávné době byl zničen pamětní kříž u Lhotic a z kamenného pamětního kříže v polích u Hrdějovic už zbyl jen podstavec. Na druhou stranu se objevují i pomníky úplně nové. Když zůstaneme u první světové války, tak v loňském roce byl odhalen nový pomník padlým v Dobřejovicích u Hosína.
Jak moc mravenčí prací je napsat takovou knihu? A jaká je vlastně vaše cílovka?
V tomto případě to bylo spíše na etapy. Začal jsem zpracovávat vzpomínky chotýčanských vojáků, později se mi dostala do ruky brožurka vydaná 91. pěším plukem na paměť osvobození jihočeského pohraničí, a protože se řadu let zabývám pátráním po válečných hrobech (hlavně ale z 2. světové války), dostal jsem se v archivech i k seznamům pohřbených vojáků během 1. světové války. Nápad spojit tyto tři témata do knihy pak přišel začátkem loňského roku.
Předpokládám, že se psanému slovu budete věnovat i nadále... Máte vizi, do čeho se pustíte dál?
V tuto chvíli mám hotový text další knihy, na které pracuji už několik roků a nyní dávám dohromady obrazové přílohy a jednám s nakladatelstvím, tak snad příští rok bude další kniha na světě, uvidíme. A do budoucna bychom s kolegy ze spolku Jednadevadesátníci rádi dali dohromady i monografii o 91. pěším pluku, kde by byla podrobně zmapována jeho válečná historie. S tím nám můžou pomoci i čtenáři Drbny, pokud po svém dědečkovi nebo pradědečkovi mají nějaké písemnosti, fotografie nebo dokonce deník z doby první světové války, a pokud tehdy sloužil u 91. pěšího pluku.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.