Jsem Human of Budějovice – pohled na jedinečný experiment očima jednoho z účinkujících

Zkouška číslo 1

Nebylo by asi možné představení odehrát takříkajíc z čisté vody a bylo tak zapotřebí něco málo nazkoušet. V první fázi se konaly zkoušky po skupinkách v prostorách Malého divadla. Já jsem byl pozván hned na tu první v pondělí 9. května. Už ve dveřích se potkávám s lidmi, kteří mají celý experiment na svědomí. Jsou milí, přátelští a ochotní s čímkoli pomoci.

V sále je připraven kruh z deseti židlí, na které si pomalu celá moje skupinka zasedá. Dozvídáme se první konkrétnější informace a pak bez větších okolků jdeme na věc. Nejprve se člověk cítí na jevišti cize, ale postupem času se všichni otrkáváme. Začínáme krátkým workshopem o tom, jak se pohybovat po prostoru bez kolizí s ostatními. Chce se po nás také, abychom čas od času něco řekli do mikrofonu. Pro někoho to z počátku znamená problém, ale atmosféra je tak uvolněná, že nakonec všichni k mikrofonu přistoupí.

Pak už nastává to nejdůležitější. Projíždíme si představení od začátku do konce. Už na první zkoušce, kde je jen jedenáct procent celkového počtu sta lidí je velká zábava, nejsilnější ale jsou příběhy jednotlivých účastníků, každý má ten svůj, každý je jiný a výjimečný. Tvoříme grafy. Chutná vám Budvar – ano, porušili jste někdy zákon – všichni odpovídáme ano, až na jednu žačku základní školy, která ale nakonec také odpoví ano, jelikož už pila pivo. Hotovo, sejdeme se za 14 dní na představení.

Zkouška číslo 2

Druhá zkouška probíhá už v den představení na divadelní scéně DK Metropol, kam se celý projekt přesunul kvůli nepřízni počasí. Vidět masu sta lidí v koordinovaném, ale zároveň chaotickém pohybu je o úroveň jinde než skupinka deseti lidí. Opět ale nejvíce zaujmou nové příběhy lidí. Během zkoušky zjišťujme některé nedostatky, sice drobné, ale zásadní. První skupina, ve které jsem byl i já, má navíc oproti ostatním nevýhodu. Nastala maličká změna, kterou ale snadno vstřebáme. Nazkoušeno. Za chvíli to začne.

Premiéra

Je to tu, začínáme sice s drobným zpožděním, ale zato ve velkém stylu. Kapela Vees, která celé představení hudebně doprovází spouští úvodní Wooden People a my se tísníme v zákulisí. Za minutu už jeden po druhém vyrážíme na jeviště a představujeme se. Pak se zapíná autopilot. Společně tvoříme grafy na různé otázky a jedeme podle načrtnutého scénáře, otázka střídá osobní příběh a ukazujeme divákům, i to jak vypadá typických 24 hodin v Budějcích. Vše zakončují osobní přání, která jsou vepsána na dřevené kostky a umístěna na mapu Českých Budějovic. Tato koláž přání se následně vystaví ve foyer Jihočeského divadla, po čase zakonzervuje a za deset let opět objeví, abychom se mohli přesvědčit, zda se nám vše vyplnilo. Zbývá zamávat divákům a jít domů. Není třeba se trápit nějakými chybami. Ve sto lidech se chybka ztratí, a když ne, tak jsme přeci jenom Humans ne?

Příběhy Humans jsou ale tak rozmanité a barvité, že jedno představení je nemá šanci vyčerpat. Proto krom premiéry bude ještě derniéra. Stejný průběh, stejní lidé, ale jiný obsah, jiné zápletky a jiné otázky. Proto stojí za to přijít ještě jednou dnes od 20:30 do Divadelního sálu v Metropolu. Já tam budu a se mnou 99 dalších.