Dva byty na hradu a zámku Český Krumlov vystřídal během svého dosavadního devětadvacetiletého působení kastelán Pavel Slavko. Téměř čtvrtstoletí strávil v bývalém rožmberském fraucimoru, v části zámku kdysi vyhrazené ženám, a posledních pět let žije v bytě v domě po purkrabím na prvním zámeckém nádvoří. Nejmilejším místem v areálu je pro Pavla Slavka barokní divadlo
Krumlovský zámek loni navštívilo 474 tisíc lidí, tržby dosáhly 58,5 milionu korun.
Kastelánem je jedenašedesátiletý Slavko od podzimu 1988, kdy se nastěhoval do třípokojového bytu nad pracovnou. Tamní vysoké stropy a rozlehlé místnosti si oblíbil. „Bušil jsem do zdí, zaváděli jsme elektriku, vodu, koupelnu obkládala žena, já dovlekl vanu. Úžasný způsob bydlení, pohled z arkýře na město je naprosto skvělý. Musíte si ale přivyknout na přirozený rozdíl léto a zima, v zimě ve svetrech a dekách, protože všude to profukuje a promrzává. V létě, kdy všechno padá horkem, udržuje teplotní setrvačnost těch dvou, třímetrových zdí příjemné mikroklima,“ řekl Slavko.
Jeho manželka kunsthistorička, s níž se poznal na škole, je prý praktická, dokáže „rychle zvelebit prostředí“. Blízkost bytu a pracovny měla podle Slavka klady i zápory. „Jedno z největších životních štěstí je najít si práci, která baví natolik, že nehledíte na čas a nechcete ani moc chodit domů. Pracovat, žít a bydlet v práci je úžasná přednost, denně neztrácíte hodiny cestováním. Negativum je, že jste pořád v práci,“ uvedl Slavko, který si například loni dovolenou sice vypsal, ale strávil ji na zámku.
Před pěti lety se kastelán přestěhoval do menšího bytu v pozdně gotickém domku purkrabího. Byt tvoří dvě místnosti, podlahy ze 17. a 18. století, vápenné omítky, nízké klenby, okno prý profukuje a do parapetu musí rodák z Nejdku u Karlových Varů dávat v zimě deky.
„Nežijeme v hedvábných poduškách pod baldachýnem. Ale prostory jsou prosyceny přírodními materiály,“ řekl ke svému současnému bydlení Slavko.
V bytě má starý stůl, knihovnu, televizi i hifi. K tomu keramická kachlová kamínka. „Řežu a štípu dřevo, nosím si ho tam a dotápím si, protože večer ten plamen a praskot, to je moc hezké. A taky jistota připravence; když vypadne elektrika, není problém: zapálím petrolejku a mám polínka na zátop,“ doplnil Slavko.
V zámeckém areálu má nejraději obnovené barokní divadlo, kde ho pokaždé „oblaží harmonie lidského génia“. Naplňuje ho i pohled do zámecké zahrady a pošumavské krajiny. „Na mapě první republiky jsem si všiml názvu vypnuliny, ne vrchoviny. Měkké, přívětivé vypnuliny kopců kolem, protkané sítí cestiček, říčky, stromy. Noblesa,“ řekl Slavko.
V roce 1988 požádal o správu tehdy zanedbaného českokrumlovského zámku, protože v něm cítil náboj. „V autenticitě, původnosti, v hodnotě a kvalitě pod tím začazeným a zčásti opotřebeným povrchem. Pak začalo úžasné období objevování... Důvěrná znalost, to je pět, deset, patnáct let. A důležitý je lehký, konzervativní přístup,“ doplnil Slavko.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
