Ozzy v Praze? Před třiceti lety by to pro českého fanouška bylo čiré sci-fi. Jenomže doba se naštěstí změnila, a tak dnes můžete vyrazit na Judas Priest s Megadeth do Plzně, hned druhý den na Ozzyho, Alice Coopera či Johnnyho Deppa do Prahy a pokud jste skutečně hudebně neukojitelní, tak za týden na stejné místo na Iron Maiden. Takový pelmel velkých akcí… z toho by se až zatočila hlava. A peněženka.
Ozzy Osbourne se loučí. Není se čemu divit, táhne mu na sedmdesát, což už je na rockera, který si život uměl užít naplno, úctyhodné číslo. Jeho středeční pražský koncert každopádně na žádnou nostalgickou strunu nehrál. Ano, servírovaly se nám hlavně skladby z prvních alb, dokonce došlo i na samotné Sabbathy, ale všechno bylo zahráno tak intenzivně, dravě, že koncertní set stále zněl velmi svěže, aktuálně. Stejně jako v případě posledního tuzemského koncertu Black Sabbath to byla masáž plná energie, metalová mašina, která nekompromisně zadupávala do země.
Potud se bavíme hlavně o muzice, kdy především divoký Zakk Wylda úžasně fungoval se stejně rozběsněným bicákem Tommym Clufetosem (mimo jiné bubeník Black Sabbath). Samotný principál občas ve zpěvu plaval, kolikrát ho hlas úplně zradil, ale s tím už se u Ozzyho počítá. V posledních letech se u nás předvedl ve větší formě, ale ani tentokrát to nebyl vyloženě průšvih. Minimálně důstojný výkon, adekvátní k věku a opotřebovanosti, to byl.
Koncert odpálila dravá Bark At The Moon, kterou však zradil velmi špatný, neprůbojný zvuk. Oproti předchozím Hollywood Vampires celkem studená sprcha. V tu chvíli jsme stál v druhé polovině areálu naproti podiu, po přestěhování více dopředu a před pravé repro se zvuk diametrálně zlepšil. Kytara byla chvílemi až brutálně zkreslená, Ozzy čitelný, snad jen přechody bicích podivně mlaskavé. Jako celek to ale mělo grády, ačkoliv je pravda, že Hollywood Vampires byli křišťálovější, což je vzhledem k jejich třem kytarám paradox.
Jak jsem již psal, hrálo se hlavně z prvních alb, přičemž pozornost byla věnována i velmi úspěšnému No More Tears. Za vrcholy bych označil neskutečně vygradovanou War Pigs, hymnickou No More Tears a hymnickou Shot In The Dark. Snad jen škoda, že na tempu koncertu ubrala instrumentální část, kdy kapela citovala ze známých songů, avšak bez zpěvu to vyznívalo jalově. Po návratu Madmana to ale opět frčelo a než se člověk nadál, hoďka a půl byla pryč.
Do Letňan každopádně nevyrazili jen fanoušci Ozzyho. Velká pozornost byla věnována superkapele Hollywood Vampires, kterou tvoří zpěvák Alice Cooper, kytaristé Johnny Depp a Joe Perry a hosté. Velmi natlakovaný rock´n´roll byl strhující, při skladbách jako Baba O´Riley, Break On Through či Heroes přicházela totální katarze. Krásný, upřímný a nesmírně zábavný koncert od mohykánů, kteří mají to hlavní za sebou a teď se jen baví. Ta radost z toho je cítit.
Na akci dále vystoupili Lords of Black se zpěvákem Rainbow Ronnie Romerem a Jonathan Davis (ano, zpěvák Korn), avšak ty viděli jen šťastlivci, kteří ke vstupu dorazili dlouho před zahájením akce. Jestliže se totiž něco organizačně nepovedlo, tak to byl přístup do areálu. Fronty byly nekonečné, a tak se dovnitř člověk dostal průměrně tak za hodinu. Kvůli nepřehlednému značení vstupů dokonce docházelo k situacím, kdy se nejeden chudák po hodině dozvěděl, že stojí ve špatné frontě. Čekal bych, že na místě budou pracovat emoce, ale lidé byli víceméně v klidu.
Prague Rocks 2018, jak se akce jmenovala, byl přesně jeden z těch památných koncertů, které si v sobě člověk ponese dlouhé roky. Velká událost a možná poslední zatleskání legendám, které psaly dějiny populární hudby. Mluví se o tom často, ale nyní to začíná být stále aktuálnější… Až skutečně skončí… kdo bude místo nich?
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
