Balet v Evropě zajímá širší skupinu lidí, vypráví japonská tanečnice z Jihočeského divadla

V kavárně si objedná čaj česky, vzápětí ale přiznává, že většinu času používá angličtinu. „Čeština je těžký jazyk. V Jihočeském divadle je dost lidí ze zahraničí, takže spolu mluvíme hlavně anglicky. Snažím se ale učit i česká slova a spojení,“ usmívá se Mai Iwamoto. V pěti letech začala s baletem na Ishikawa Miharu ballet school a věnovala se také gymnastice a hře na klavír. Pak ale zatoužila po životní výzvě, když viděla umělce, kteří v Evropě působili či působí.

Právě jazyk byl pro ni v začátcích největší výzvou, když se v 17 letech rozhodla zamířit do Evropy. „Řekla jsem matce, že bych se chtěla učit v Evropě. Najít školu bylo poměrně těžké, ještě těžší je získat práci. Začátky nebyly jednoduché hlavně kvůli jazyku. Přišla jsem v 17 letech do úplně jiného prostředí a neuměla moc dobře anglicky ani německy. Postupně se to ale zlepšovalo,“ vzpomíná Iwamoto. V Německu začala studovat na Intenational Ballet School v Mnichově. Postupně začala sbírat cenné zkušenosti. 

Největší stres cítí týden před premiérou

V roce 2016 se přesunula do českobudějovického Jihočeského divadla a jako stážistka nastoupila do baletního souboru. Později se stala jeho členkou a ztvárnila role v choreografiích Dekkadancers na jihu, Kráska a zvíře, Inscenační porada, Klíče odnikud a Šípková Růženka.

České Budějovice si baletka oblíbila. „Města jako Praha či Mnichov jsou velká, všude je spousta lidí a aut. Budějovice jsou tak akorát velké, opravdu moc se mi tady líbí. V okolí se dá podniknout spousta výletů, lidé jsou tu moc příjemní,“ líčí Iwamoto. 

Užívá si i práci v baletním souboru, kde potkala řadu umělců z nejrůznějších koutů světa. „V Jihočeském divadla se cítím moc dobře a práce mě baví. Zároveň oceňuji, že se nám střídají choreografové, všichni díky tomu sbíráme zajímavé zkušenosti a neustále se učíme něco nového,“ hodnotí umělkyně. Jednu z nejvýznamnějších rolí Dívky "B" ztvárnila v Mechanickém pomeranči, za což obdržela sošku Jihočeské Thálie. 

Jedním dechem ale přiznává, že příliš nedokáže bojovat se stresem. Ten přichází hlavně týden před premiérou. „Ten poslední týden prožívám intenzivně, takže se stává, že brečím skoro každý den. Je to velká součást mého života, takže mi na tom záleží,“ vysvětluje. 

Na balet chodí v Evropě širší skupina lidí

Mai Iwamoto si působení v Evropě užívá mimo jiné díky tomu, že na balet chodí širší skupina lidí. „V Japonsku baletní představení navštěvují hlavně lidé, kteří se mu věnují a jejich rodina. Ostatní lidé na představení nechodí, je to dost drahé. V Evropě je to jinak, baletní představení navštěvují různé skupiny lidí, a zároveň to není tak drahé. Podpory od našich diváků si vážíme, moc to pro nás znamená,“ popisuje.

Baletka z Japonska se v době před covidem-19 vracela domů každé léto. Pandemie to ale změnila, a tak se Mai Iwamoto domů nepodívala už tři roky. Teď doufá, že jí cesta v létě konečně vyjde. Na rodinu, s kterou je neustále v kontakt, se moc těší.