O uplynulém víkendu se v Budějcích uskutečnila zajímavá událost, která oslovila stovky lidí. Akce s příhodným názvem Budějcké dvorky na dva dny otevřela jinak nepřístupná místa v různých částech města. Návštěvníci se mohli podívat například na terasu Prioru, do protiatomového krytu nebo třeba vystoupat na střechu budějcké radnice. A na některých místech to opravdu žilo.
Stoupám po starém socialistickém schodišti obchodního domu Prior. Nahoru i dolů se valí desítky lidí. Všude je šrumec a slyšet je veselá hudba z osmdesátých let minulého století. Schody vedou do posledního patra, kde nás hned u vchodu do bývalé kavárny překvapí muž oblečený do kožené bundy, tmavých džínových kalhot a s černými brýlemi. „Hele, pojď sem. Nechceš nějaký bony?“ ptá se a ukazuje přitom na kapsu své kožené bundy. Pak mi dá do ruky papírek s logem Tuzexu v hodnotě sto korun československých. Usměje se a ukáže kamsi do vedlejší místnosti. „Tam se můžete za tohle nechat vyfotit. Ber, je to pozornost podniku,“ dodává. Ostatní se u něj také zastavují, berou si kupony a někteří se s ním i fotí.
Všichni, kteří dnes přišli do jinak nepřístupného posledního patra obchodního domu, se rázem přenesou o čtyřicet let zpět do minulosti. I to byl jeden ze záměrů organizátorů akce Budějcké dvorky, která se tento víkendu uskutečnila na různých místech v Českých Budějovicích. Lidem se při ní naskytla jedinečnou příležitost podívat se na desítku zajímavých a jinak nepřístupných míst po celém městě. Jedním z nich byla právě i střecha Prioru s bývalou kavárnou, které bývaly kdysi pýchou socialismu. Po svém vzniku v sedmdesátých letech patřila dokonce celá budova k nejmodernějším v regionu. A zájem v lidech evidentně budí dodnes.
Uvnitř je ještě rušněji než na schodišti. Za zvuků stylové hudby z osmdesátých let tu návštěvníci mohou obdivovat téměř původní interiér, v němž jsou navíc připravené i některé dobové exponáty, například koutek s televizí či šatna, kde se třeba mohou obléknout do dobového oblečení a vyfotit se v něm. Na kavárenských stolečcích jsou dobové magazíny a typické skleničky z broušeného skla.
„Takový zájem jsme nečekali, myslel jsem si, že přijde pár lidí. V deset hodin, kdy jsme otevřeli, nestíhal jezdit výtah, takže jsme nakonec museli otevřít i schody. Lidé si to evidentně užívají, stejně jako my. Je to tu úžasné, předčilo to moje očekávání, panuje skvělá atmosféra, někteří lidé vzpomínají, jiní zas chválí naše oblečky, je to prostě super,“ zmiňuje Veronika z organizačního týmu, která oblečená v krásně barevných dobových šatech, stejně jako další tři její kolegyně.
„V místech, kde právě stojíme býval bufet, já jsem tady dokonce ve svých sedmnácti letech byla na brigádě. Prodávaly se tu lahůdky a byla tu také jídelna pro zaměstnance Prioru. Vedle byla také kavárna, ta už je zavřená asi pětatřicet let. Ale nic se tu od té doby nezměnilo, i kuchyň je stejná,“ vypráví další z organizátorek. Podle ní je škoda, že jsou prostory nyní nevyužité a chátrají.
To si myslí i někteří z návštěvníků, kteří se procházejí ve venkovní části dobře viditelné i z Lannovy třídy. Právě zde se nachází ikonický kruhový keramický prstenec. Některé jeho části ale už takhle zblízka nevypadají zrovna v nejlepší kondici. Většina dlaždic je částečně rozpadlá, některé dokonce už úplně chybí. Rozdrolenou omítku na mnoha místech musí jistit ochranné sítě. „Je škoda, že je to v takovém stavu. S mužem bydlíme v Budějovicích celý život, ale sem jsme se nikdy nedostali. Je to zajímavé místo, ale potřebovalo by důkladnou opravu,“ komentuje jedna z návštěvnic paní Pavla.
„Je to tu zajímavé, ale ten výhled za nic nestojí,“ doplňuje ji její manžel. Oba jsou v důchodovém věku a shodují se, že takové akce ve městě vítají. „Chtěli jsme se ještě podívat do Broukárny, ale dozvěděli jsme se, že je potřeba rezervace a místa už tam nemají, to nás zamrzelo,“ zmiňuje paní Pavla. Půjdou se tak podívat tam, kam rezervaci místa mít nemusejí. To je například na dalším běžně nepřístupném místě v protiatomovém krytu na sídlišti Máj.
Před vchodem do Základní školy Máj I čeká odhadem asi třicet až čtyřicet lidí. Většinou jsou to rodiny s dětmi, na kterých je vidět nadšení, když se vchodové dveře konečně otevřou.
„Je to zajímavá akce, s dětmi jsme na ni vypravili na kolech, plánujeme dnes objet většinu míst, která jsou otevřená. Jelikož jsme z Máje, tak začínáme právě tady,“ shodují se Marek Bouška a Martina Kostičková, zatímco procházíme skrze školní dvorek do zadní části budovy. Procházíme osm tun těžkými kovovými vraty a rázem se ocitneme v místnosti podobné velkému sklepu. Strop podpírají masivní pilíře, je zde cítit lehký zápach staroby a nevětraného vzduchu, ale místnost je perfektně nasvícena. „Je to tu trochu skličující, když si uvědomíte, k čemu má tato stavba sloužit, ale je to zajímavé,“ dodává uvnitř Bouška.
Protiatomový kryt pochází z 90. let, kdy byla škola postavena a disponuje vším, co potřebuje 1250 lidí, což je kapacita krytu, k přežiti alespoň na 120 hodin. Hlavní část krytu tvoří dvě haly a několik technických místností. V jedné z nich je velká nádrž na pitnou i užitkovou vodu, dále toalety, kyslíkové bomby - vše je v perfektní stavu, údržba se zde musí provádět pravidelně. „Překvapuje mě v jak dobrém stavu to všechno je, to jsem nečekal,“ přiznává Tomáš Červený, který se sem dnes vypravil se svým malým synkem. Oba jsou z prohlídky nadšení. Za čtvrt hodiny je moje prohlídka u konce a vydávám se vstříc své dnešní poslední zastávce, kterou je symbolicky střecha budějovické radnice.
Na střechu radnice je nutná rezervace. Nahoru může jít totiž maximálně dvacet pět lidí. Zájem byl prý obrovský a mnoho lidí se sem vůbec nedostalo. „Přetlak byl velký, mnoho lidí sem přišlo bez rezervace a pak byli rozladění, že nahoru nemůžou. Kapacitně jsme ale omezení,“ vysvětluje pracovnice infocentra a dnešní průvodkyně Pavlína Frýdová když vede skupinku po točitých schodech magistrátu až do jeho nejvyšších pater.
Nahoře se naskytne krásný pohled na typické čtvercové náměstí, kterému dominuje Samsonova kašna. „Originály soch jsou k vidění uvnitř radnice, zde jsou jen repliky,“ právě zmiňuje průvodkyně na dotaz jednoho z návštěvníků. „Máme zde i radniční včely,“ ukazuje na včelí úly na druhém konci střechy. Je kolem nich rušno, tak raději upozorňuje zejména ty menší z návštěvníků, aby se nepokoušeli přiblížit se za vyznačené pásmo.
Lidé si užívají zejména výhled na náměstí, kterému ale trochu překáží právě repliky soch a zvonice se zvonem, který každou celou zahraje známou melodii. Střecha radnice je jedním z mála dnes přístupných míst, kam se běžně můžete dostat. Stačí se objednat na jednu z prohlídek radnice, většina prohlídek vede právě i sem. „Nikdy jsme tu nebyli, ale velmi se nám ta myšlenka akce líbí. Jsou to všechno zajímavá místa,“ říká návštěvnice Veronika. V prohlídce ji přeruší volání průvodkyně, která ohlašuje konec půlhodinky, kterou jsme dnes měli na to, abychom na střeše radnice načerpali jedinečnou atmosféru srdce Budějovic.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
