Jitka Keltie – hrát s Erosem Ramazzottim byla snová zkušenost, ale Česko je víc

Jitko je to zhruba rok, co jsme si povídali. Pro tebe je rok krátká či dlouhá doba?
Přiznám se, že pro mě byl ten uplynulý rok trochu jak z rychlíku. Po nějakém zvažování jsem své muzikantské aktivity přenesla zpátky do Česka a rozhodně nelituji. Mám skvělou kapelu, jsme sehraní a myslím, že na pódiu je to vidět a zejména slyšet. Rozhodně jsem se muzikantsky posunula dál. Jedna věta ať to nezapadne. Česko je skvělá země na žití i na muziku.

Loni jsme se bavili, že chystáš nové CD, podařilo se?
Jasně že ano, pro každého muzikanta je asi vlastní CD se svou tvorbou vrcholem jeho hudebního snažení. I když nemám irské kořeny, byť tak vypadám, melodická keltská hudba mě oslovuje asi nejvíc. Na svoje první CD se mi podařilo umístit 10 skladeb, které se v mnoha ohledech právě keltskou hudbou inspirují.

Má vůbec smysl v dnešní době streamovacích platforem vydávat fyzické CD?
Správná otázka, na koncertech si kamarád z kapely Ondra Škoch dělá legraci, že je to výborný talířek pod hrnek s kafem. Jenže já si pořád trochu staromódně říkám, že držet v ruce něco fyzického, hezkého je pocit, který Ti žádný online prostor nedá. Cédéčko má nějaký obal, vyndat jej z něj, dát do přehrávače a zmáčknout play, je malinko rituál. Asi jako uvařit si kafe a vzít knížku do ruky. No ale jdu s dobou a moji hudbu kromě CD samozřejmě posluchači na streamovacích platformách najdou. Bez toho to dneska nejde.

Jak pokračuje spolupráce s Ondrou Škochem? Můžeme se těšit na nějaké novinky?
Spolupráce s Ondrou pokračuje a myslím, že nám společná tvorba opravdu funguje. Já většinou přijdu s nějakým nápadem, třeba s melodií nebo textem a Ondra vymyslí harmonii nebo i doplňující melodii. Pod jeho vedením pak společně pracujeme na „kostře“ nové písně. V únoru vyjde singl „Run Now“ a na jaře píseň „Kdo vytrvá“, které nahrávám v Creative Gap Studiu. Obě pecky zazní už na příštích koncertech.

A co kluci z kapely, jste pořád stejná parta? 
No vypadá to, že je to se mnou ještě baví. Musím zaklepat, sešli jsme se skvěle. Moji kolegové v kapele jsou do jednoho skvělí muzikanti a kamarádi. Doufám, že nám to bude klapat i nadále, ta chemie je úžasná. Věřím, že se nám daří pohodu přenášet i na koncertech k posluchačům. Na pódiích mě někdy doprovází ještě skvělé tanečnice Adélka Mrkáčková a Renata Svobodová. Jako speciálního hosta někdy beru i špičkového jihočeského trianglistu Honzu Peška, který je takovou kulturní vložkou, kterou jinde neuvidí.

Co vlastně mít kapelu obnáší? Máš na to nějaký tým lidí?
No, vloni touto dobou jsem řešila všechno sama a za ten rok se to určitě posunulo. Například vedení kapely jsem předala Ondrovi, grafiku dělá Anežka Škochová, ozvučení řeší náš baskytarista Karel Píša. Potom s logistikou a i částečně s produkcí mi pomáhá náš bubeník Zdeněk Koubek. A ještě novinka - na kostýmech a mém novém outfitu teď pracuje návrhářka Nicole Matéffy. Takže vlastně ano, pomalu se mi vytváří tým lidí a já jsem za to moc vděčná. Pořád se ale věnuji spoustě věcem: skládat hudbu, trénovat, řešit koncerty, propagaci, sociální sítě. Než vylezete na pódium s houslemi, je za tím kus práce. Potom zavřít oči, trocha trémy a první tóny houslí rozezní sál. A já vím, že tohle je můj život.

Takže snahou na koncertech je lidi pobavit?
Ano. Víte, každý máme nějaké radosti a starosti. Já bych ráda rozdávala na koncertech tu radost. Jestli alespoň na chvíli někdo zapomene na svoje trable, bude se pohupovat v rytmu hudby, tak je mise splněna. V nejbližší době chystám i opět dva koncerty na jihu a jsem moc ráda, že čtenářům Budějcké Drbny mohu nabídnout lístky na koncerty do Bechyně 19. 11. a o den později do Prachatic 20. 11.