Mustang Bluesride vpálili do lidí The Doors či Cream. Odezva rostla až do euforického konce

Byla to strhující jízda rockovou historií. Už úvodní pecka Cocaine dala jasně najevo, že návštěvníci nemohou počítat s pouhou hudební kulisou. Tohle byl plnohodnotný koncert, při kterém se nedalo sedět a vykecávat se. Na to krev v žilách proudila příliš silně.

Kluci sázeli převážně zlidovělé hity, nebáli se však sáhnout i po méně známých kusech, které potěšily hlavně fajnšmekry. Zároveň se neštítili improvizace, jež celé vystoupení povýšila o level dál. A co je skutečně potěšující - publikum to dokázalo ocenit.

Vrcholy? Bylo jich několik, ale osobně bych vyzdvihl dva momenty - v první řadě naprosto skvělou verzi špinavé a řádně tvrdé Roudhouse Blues od The Doors a poté riffovou smršť Sunshine Of Your Love od Cream.

První jmenovaná sice ztrácela vokálně, chyběl jí syrový a drsný přednes Jima Morrisona, ale po hudební stránce byla strhující - plná vlastního vkladu a skvělých odkazů na jiné písně The Doors - viz klávesy ve stylu Riders On The Storm. V ryze instrumentálním prostředku této skladby zkrátka koncert vystoupal do absolutních výšin. Že jsem před týdnem u kapely After Hours (personálně propojené) postrádal mrazení v zádech? Tak tentokrát se dostavilo, přátelé...

Co mi trošku zpomalovalo tempo koncertu (což je vzhledem k rychlosti těchto skladeb paradoxem, přiznávám), byly klasické rock'n'rollové písně, kterými byl celý koncert protknutý. Nemám proti nim samozřejmě nic, ale dovedl bych si místo nich představit více šťavnatých hardrockových kusů, které mají Mustang Bluesride skutečně v malíku. Různých interpretací rock'n'rollových fláků je už člověk za ty roky přejeden... Na druhou stranu - lidem se líbily, tak proč by ne.

Jako celek byl ale koncert strhující a já vlastně marně přemýšlím, co by se mu dalo vytknout. Nic! Mnoho kapel se snaží hrát skladby, které ve čtvrtek předvedli Mustang Bluesride. Většina z nich se ale spálí a výsledný dojem nezachrání ani genius originálů. U Mustangů všechno sedělo - hráčsky, vokálně, zvukově...

Ve finále se tak nad kapelou snáší jediné ALE. A to ALE, které osobně příliš nechápu... Proč kapela tak skvělých muzikantů, kteří jsou zároveň precizně sehráni, hraje jen a pouze covery? Vzhledem k tomu, že se stále jedná o poměrně mladé kluky, mi přijde, že je to zbytečně promrhaný potenciál. Cream, Lynyrd Skynyrd a další hrají sice bezkonkurenčně, ale stále se jen jedná o cover kapelu. Nic víc... Zároveň ale chápu, že si Mustangové prostě přehrávají své oblíbené kusy. Že jim to dělá radost. A jak bylo vidno, radost to dělalo i stovkám lidí pod pódiem. Vlastní tvorba by se s největší pravděpodobností takové odezvy nedočkala, to je smutný fakt.

Určitě příliš nelžu, když napíšu, že Central Park Slavie zažil první vrchol. Na koncertě se zastavila i řada cyklistů, kteří evidentně jen místem projížděli. Několik z nich jsem viděl ještě na samotném konci akce. To je dobrá vizitka, ne? A já si jdu pustit Morrison Hotel. Po včerejšku mě chytila fakt velká šedesátková slina!

Dnes se v rámci Central Parku Slavie můžete těšit od 18 hodin na kapelu Empétři, ta hraje rovněž covery známých písní. Od 20:15 je vystřídají ONI s melancholickým popem z Budějc.