Ponory do modravých hlubin podmořského světa, nová poznání, jedinečná uvolněná atmosféra a desítky zajímavých setkání zaplavily v uplynulých dnech Hlubokou nad Vltavou. Mezinárodní filmový festival Voda Moře Oceány svým programem a průběhem opět patřil k významným událostem jihočeského kulturního a společenského dění. A pro organizátory znamenal čtyřdenní ponor do festivalového dění na jeden hluboký nádech...
Slavnostní vyplutí do vod festivalu proběhlo symbolicky u vody. V Lobby baru Relaxačního a regeneračního centra Hluboká nad Vltavou, v jehož středu je fontána symbolizující srdce a přelévající vodu. Její zvuk tak stylově doplnil úvodní slova viceprezidenta festivalu Jindry Soukala, který přivítal kulturního a ekonomického atašé Velvyslanectví Indonéské republiky Punjula S. Nugraha, starostu města Hluboká nad Vltavou Tomáše Jirsu, místostarostu Pavla Dlouhého a další hosty. Následovala vernisáž výstavy fotografií Zde žijí lvi. Její autor, cestovatel, fotograf a spisovatel Richard Jaroněk v besedě návštěvníkům přiblížil nejen země, ve kterých fotky vznikly, ale také podmínky a příhody, které fotografování divokých zvířat provází. V dalším dějišti festivalu, Kulturním centru Panorama, souběžně probíhal Nepálský večer Šangri-la s cestovatelem a filmařem Rudou Švaříčkem.
„Neuvěřitelný, ale pravdivý příběh.“ Tak zní část anotace k jednomu z filmů, ale vystihuje vlastně filmy všechny. Čtyřicet soutěžních snímků nabídlo divákům v KC Panorama a v ZOO Ohrada možnost poznat život velryb grónských v Arktickém moři, jedinečnou krásu podmořských hlubin u ostrovů Mikronésie i u Azorských ostrovů nebo vodní život v alpské řece Inn. V námětech mnoha filmů byl silným poselstvím motiv ochrany životního prostředí - ať už ve snímku o záchraně keporkaků, nebo v dokumentu, který je svědectvím o obchodu s delfíny a o utrpení těchto krásných zvířat. Nejvíce ale bylo ve festivalové přehlídce zastoupeno téma potápění a zejména freedivingu (nádechového potápění bez přístrojů). Obdivuhodné výkony, splynutí s vodou, objevování nových dimenzí...
Nejen příběhy na filmovém plátně, ale také „živá“ setkání s osobnostmi potápěčského a cestovatelského světa přineslo festivalové dění. Beseda s freedivery Gabrielou Grézlovou a Martinem Cheníčkem v KC Panorama představovala příjemnou směs zajímavých informací a humoru. Martin Cheníček, rodák z Tábora, mimo jiné hovořil o freedivingu jako o životním stylu: „Zdaleka nejde jen o výkon samotný. Freediving pro mne znamenal změnu přístupu k životu. A není to jen o změně jídelníčku, protože strava má na nádechový výkon vliv, například nejím maso, těžká jídla, to, co zatěžuje, není to jen o fyzické přípravě, tréninku, ale hlavně jde o získání určité psychické rovnováhy, musel jsem se naučit koncentraci a také pokoře.“ Cheníček je také instruktorem freedivingu a pro zájemce o tento způsob potápění uvedl: „Moje zkušenost je, že už po dvou dnech tréninku se i úplný začátečník může dostat na 3 - 4 minuty nádechu a na ponor do hloubky 20 metrů. Jak jsem řekl, důležitá je schopnost koncentrace, určitou roli hraje i fyzická kondice.“
Na slova Martina Cheníčka navázala Gabriela Grézlová, čerstvá držitelka světového rekordu a mistryně světa ve freediverské disciplíně statická apnoe (výdrž v nádechu při potopení bez pohybu). Zatímco na plátně diváci sledovali záznam výkonu Gabriely, jeho protagonistka popisovala své pocity: „První minuty jsou pohoda. Ideální stav je nemyslet na nic, být někde na hraně vědomí a spánku. Tělo je v klidu, má dost kyslíku. Po několika minutách začne organizmus reagovat, přichází brániční kontrakce, prudké stahy, které tělem doslova ‚kopou‘. Je věcí psychiky tohle zvládnout, uvolnit svalovou tenzi.“ Gabriela komentovala i další zajímavé momenty výkonu, včetně jednotlivých prvků signalizace rukama, kterými se „domlouvá“ s koučem, jenž její výkon ve vodě monitoruje a jistí. Ve chvíli, kdy diváci bez dechu sledovali poslední vteřiny výkonu a na záznamu časomíry naskočil vítězný čas 8 minut a 33 sekund, se sálem rozlehl obdivný potlesk... A další potlesk vzápětí patřil vysokému štíhlému muži, freediverovi německé národnosti, Herbertu Nitschovi, který je držitelem 33 světových rekordů v potápění. Herbert Nitsch hovořil nejen o své cestě k potápění, ale také o zkušenosti s dekompresní nemocí a jejích těžkých následcích, které musel překonat. Jeho příběh zaznamenal režisér Christian May ve filmu Návrat z hlubin.
Sobotní večer patřil už tradičně slavnostnímu vyhlášení filmů, které odborná porota v několika kategoriích vyhodnotila jako nejlepší. Diváky v sále i vzácné hosty - například místopředsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jaroslavu Jermanovou - uvítali moderátoři Lenny Trčková a Petr Svoboda. V úvodu večera „zazářil“ velmi silný příběh - příběh světoznámého cestovatele a spisovatele Miloslava Stingla, který se cestování věnuje už více než 50 let. Na podiu vitálního a humorem okouzlujícího osmdesátiletého cestovatele přivítal prezident festivalu Steve Lichtag, který Stinglovi předal zvláštní cenu festivalu - Ocenění za dosavadní životní dílo. Steve Lichtag zdůraznil formulaci „dosavadní dílo“ s tím, že slovo dosavadní vyjadřuje naději a přání všech přítomných, aby Stingl vytvořil ještě mnoho jedinečných dokumentů.
Poté následovalo vyhlašování vítězných filmů v kategoriích Umělecký počin (Zrozen z vody - Water Born [USA], režie: Mark Kaiser, Kirk Krack, Goh Iromoto), Freediving (Apneaman na Azorských ostrovech [ČR], režie: Vlasta Urban), Enviromentální film (Obchod s delfíny - Dolphin Dealer [Kanada], režie: Brad Quenville), Dokument (Vodní obři - Monster Fish [USA], režie: Dean Johnson), Filmový příběh (Návrat z hlubiny - Back from the Abyss [Německo], režie: Christian May), Volná tvorba (Gigant Arktidy - The Giant of the Arctic [Dánsko], režie: Adam Schmedes). Zvláštní cena poroty byla udělena filmu Sea Shepard – Galapágy, Operace Kimberley Miinimbi [Austrálie], režie: Tim Waters a hlavní cenu, Grand Prix, získal snímek Černí pasažéři - The Original Whale Riders [Francie], režie: Jean-Michel Corillion.
Ceremoniační večer pak pokračoval v Relax Bali Café & Club, kde všichni hosté dokonale naplnili slova dvou hlavních organizátorů festivalu - prezidenta Steve Lichtaga a viceprezidenta Jindřicha Soukala: „Festivaly jsou i proto, aby se na nich setkali lidé podobných zájmů, aby se poznávali a rozšiřovali okruh zkušeností, možností, aby spolu lidé mohli mluvit, komunikovat, protože pod vodou si moc nepokecáme.“ (úsměv)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
