pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

RECENZE: Citron s Láďou Křížkem v čele v sobotu v Budějcích oživil mocného Radegasta

Psát v dnešní době cokoliv o ostravském Citronu je… jak to jen… zkrátka složité. Fanoušci se rozdělili na dva tak radikální tábory (reakce na rozpad předešlé sestavy kapely), že marně přemýšlím, kdy něco podobného tuzemská metalová scéna zažila. Tak, či tak, autor těchto řádků je nezaujatý pozorovatel, kterého zajímá jen to hlavní – muzika. Sobotní budějcký koncert Citronu dokázal, že tato kapela je v nové sestavě životaschopná. Vlastně bych se nebál takřka dvouhodinové vystoupení shrnout jediným slovem: strhující. Ale o tom až později…

„Nemůžu se dočkat. Bude to nostalgie, těším se, že se vrátím do konce 80. let,“ hlásil před koncertem jeden můj kamarád. Vlastně to vystihl skvěle. Nostalgie… Slyšet skladby z možná vůbec nejlepší tuzemské heavymetalové desky – Radegast – naživo s originálním hlasem (tedy Láďou Křížkem), to je událost, která zákonitě nějaké emoce vyvolat musí.

A že emoce byly silné. Už úvod v podobě titánského Radegasta spláchl všechny obavy, zda to i po těch letech bude fungovat. Parádní zvuk (který se ale bohužel v pozdější fázi koncertu zhoršil, ačkoliv to může být jen subjektivní dojem – únava sluchu dělá samozřejmě svoje), tvrdé a správně řízné kytary a ten vokál… Je možné, že už ne všechno Láďa Křížek vyzpívá stejně jako ve dvaceti, to po něm ostatně nikdo ani nemůže chtít, ale jeho hlas je stále ohromující a vlastně – minimálně u nás – bezkonkurenční.

Setlist pokračoval fláky z Radegasta a byla to jízda, kterou nijak nenarušila ani část s Tanjou, která Láďu po několika skladbách vystřídala. Samozřejmě nechyběla letitá hitovka Nad hlavou létá rock´n´roll, avšak vrcholem její části pro mě byla novinka s úžasným feelingem – Jsem posedlá. Nenáročná skladba s milým refrénem, který jsem nenáviděl nad ránem, kdy mi v posteli neustále rezonoval v hlavě.

A vrchol celého koncertu? Ten přišel hned záhy a Tanja byla u toho. Z nové verze úžasné Krásky a Radegast jsem měl obavy, ale ukázalo se, že minimálně naživo je to opravdu monument, kterému zapojení obou hlasů neskutečně sluší.

Setlist byl samozřejmě postaven hlavně na skladbách z Křížkova období, přičemž prostor dostal i povedený materiál z aktuálního EP. Jemně se zavzpomínalo i na slavnou éru Standy Hranického, ze které bych vyzdvihl především hymnickou Zahradní slavnost. Snad jen škoda, že se více nesáhlo do desky Vypusťte psy, která nedávno vyšla v pěkné reedici, a na které se Křížek podílel. Vypusťte psy, Kryzané, Snadné žití, to jsou skladby, které by koncertnímu repertoáru přidaly mystičtější nádech…

Pod ostrým dohledem některých návštěvníků byly samozřejmě novicové v sestavě. Na videích z Herálce, kde aktuální turné před týdnem odstartovalo, bylo slyšet, že to chvílemi přece jenom skřípalo, ale v Budějcích už kluci působili úplně jinak. Uvolněněji, dravě, energicky… Nějaká ta chybička se celkově občas vloudila, ale o tom jsou živé koncerty.

Nebudu srovnávat aktuální Citron s tím minulým. Pro mě jsou důležité mé vlastní pocity, které ve mně sobotní vystoupení zanechalo. Popravdě jsem se bavil a to velmi slušně. Od dob, kdy jsem jako dítě sjížděl tátovu těžce jetou kazetu s Radegastem, uplynulo mnoho vody a já se mezitím po hudební stránce vydal malinko jiným směrem. Citron ve mně v sobotu probudil toho kluka, co prostřednictvím Radegasta, Anděla na útěku a Vzhůru přes oceán objevoval tuzemskou metalovou scénu. A to se za posledních minimálně deset let nikomu jinému nepodařilo…

Na závěr se vrátím ke kamarádovi, kterého jsem citoval na začátku. V neděli mi psal, že při duetu Kam jen jdou lásky mé plakal (nutno dodat, že preferuje podstatně tvrdší metal)… Není to ta nejlepší možná vizitka?

HODNOCENÍ: 90 %

Štítky citron, křížek, pazířek, rebelie rebelů, radegast

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.