Počasí dnes19 °C, zítra20 °C
Pátek 29. března 2024  |  Svátek má Taťána
Bez reklam

Nepředvídatelné představení dvou umělců plné překvapení

Hra světel, zvuků a stínů, která během sobotního večera vznikla z produkce Petra Nikla a Ondřeje Smeykala, byla jistě neopakovatelným zážitkem pro všechny příchozí.

V sobotu 3. března se v Café Klubu Slavie odehrálo neopakovatelné představení dvou výtvarníků. Všechny příchozí překvapilo, že místnost byla téměř prázdná. Umělce však tato skutečnost vůbec nerozhodila a s vervou se vrhli do improvizace. Ještě představení nezačalo a obecenstvo se už prohýbalo smíchem. Osvětlovač zhasl, všichni napjatí, co se bude dít, když se ozval legrační Petrův hlas: „To je moc brzy, já nic nevidím.“

Ondřej za naprosté tmy začal hrát na didgeridoo. Zvuk připomínal šumění moře či lesa. Na scéně se objevil Petr Nikl s baterkou a začaly se dít věci, které rozhodně nikdo nečekal. Například mluvení do teleskopické tyčky, na jejímž konci byl trychtýř, svícení zeleným laserem do půllitru, hraní na židli nebo házení si s plechovými víčky na veliké činele. Do toho všeho občas něco zašeptal, řekl či zazpíval. Obecenstvo se zřejmě dobře bavilo, absolutní ticho střídaly výbuchy smíchu.

Když se rozsvítila světla s tím, že bude přestávka, nikdo se nehnul z místa. Petr to zřejmě nečekal a dodal: „Vy tady pořád sedíte, no jo, to je těžká situace.“

V druhé půlce se Ondřej na didgeridoo rozvášnil, a tak jsme si mohli do sytosti užít tohoto domorodého australského hudebního nástroje.

Po představení se asi každému v hlavě honila spousta otázek. Pro ty, kteří nesebrali odvahu se autorů zeptat sami, jsem se Ondřeje Smeykala zeptala já.

Ondřeji, kdy, kde nebo od koho vznikla myšlenka spojit zvuk didgeridoo s improvizovaným vystoupením Petra Nikla?

„To vzniklo tak, že já s tím nástrojem experimentuji už dvacet let a myslím si, že ať dělám, co dělám, tak nejsilnější je ten nástroj ve chvíli, kdy ho doprovází lidský hlas. Mě zajímají různé druhy lidí, kteří dokážou hlasem vést tu vzniklou situaci. Petra znám z různých spoluprací a pro tuhle šňůru jsem ho oslovil, aby se stal tím lídrem. Lídrem ve smyslu nejenom slovním, ale i hereckým, kterému didgeridoo dodá ten motor, tu energii.“

Představení bylo dopředu nějak připravené nebo to byla opravdu čistá improvizace?

„Nic si dopředu nenacvičujeme, vůbec nevíme, co bude. Jak řekl Petr v úvodu, nezaručujeme vůbec nic.“

V představení byla vidět spousta bizardních spojení, jako například hraní na činel elektrickým míchátkem na kakao. Kam na ty nápady chodíte?

„Člověk se právě musí přestat zabývat tím, jak to má udělat, a nechat to viset ve vzduchoprázdnu. Z toho vzduchoprázdna si pak všimne určitých indicií, které musí následovat. Důležité je, dát si ten čas a sledovat indicie, aby mu řekly, co dál. Jakmile se člověk lekne, znejistí nebo začne hledat rozumem ten další krok, a tak udělá chybu. Nesmí se bát si počkat. Situace ho sama navede. Pak se člověk sám diví, co to dělá. Samozřejmě to má svá rizika, jako že spadne mikrofon (směje se) a tak podobně, ale to je ten rub, který člověk musí akceptovat.“

Představení trvalo dvě hodiny a ty jsi téměř celou dobu hrál na didgeridoo. Jak to na tebe působí?

„Záleží, co budu hrát za styl hudby. Pokud bych měl dvě hodiny hrát nějaké hodně rychlé tempo, tak bych asi byl překysličený nebo podkysličený. Zvykl jsem si hrát tak, abych nemusel jít na kraj svých sil. Když si člověk zvykne hrát z klidu, tak může hrát hodiny a hodiny a spíš ho to nabíjí, než vysiluje. Někdy se stane, že se člověk nechá vyprovokovat a začne hrát moc rychle nebo nahlas, čímž se dostane do toho bodu, že skončí, a je totálně překysličený nebo podkysličený.“

Nezdálo se ti, že dneska přišlo málo lidí? Co na to říkáš?

„Já jsem překvapený. Nevím, čím to může být, protože když jsme hráli v Karlových Varech, měli jsme plno, v Pardubicích vyprodáno, v Trutnově bylo sto padesát platících a v Liberci sto. Takže jsme si říkali, že dobijeme Budějce, ale je vidět, že jsme tady začínající projekt. To je ale v pořádku, ono se to nedá měřit tím, kolik přijde lidí, ale jak se to propojí. Časem se to provalí, lidi si o tom řeknou. Hlavně se musí hrát pro lidi, kteří přišli.“

A dneska se to tedy propojilo?

„Jojojojo, já se stále učím. Učím se Zen buddhismu kvůli Petrovi. (směje se) Hráč na didgeridoo se totiž nesmí smát a Petr mě dneska zase dvakrát dostal. Je to vysoká škola klidu.“(směje se)

Štítky představení, Petr Nikl, Ondřej Smeykal

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Nepředvídatelné představení dvou umělců plné překvapení  |  Kultura  |  Zprávy  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.