Příjemné odpoledne zakončilo Divadlo Husa na provázku

Letní scéna kulturního domu Slavie nabídla ve čtvrtek občanům Budějovic pohodové odpoledne za poslechu hudby. Lidé posedávali okolo stolků, popíjeli točené pivo z otevřeného občerstvení, povídali si a poslouchali.

Honza Přeslička, hudebník z oblíbené budějcké kapely Epy de Mye, hrál na kytaru a zpíval. Poté se nám představila kapela Oni, pro Budějčáky známá spíše pod názvem Blueset. „Šli jsme s kamarády náhodně okolo a už z dálky jsme slyšeli hudbu. Kapelu Epy de Mye máme rádi, a tak jsme se zastavili, dali si pivo a posloucháme. Na Budějcích je dobrý, že se tu pořád něco děje,“ řekl Drbně Martin Cvikr.

Od osmi hodin večer se Budějcká Drbna přesunula do velkého sálu Slavie, který už byl téměř zaplněný. Do tohoto znovu zprovozněného kulturního sídla se po letech vrátilo slavné brněnské Divadlo Husa na provázku s jedním z unikátních scénických čtení a inscenačních náčrtů současných dramatických textů.

Scénická črta s názvem To léto jsou nedopsané poznámky ke hře ´Kurva, Mengele!´ od Ondřeje Novotného, který píše divadelní hry, poezii i texty k písním. Kromě toho učí na Pražské konzervatoři a je zpěvákem punkrockové kapely Vyčůrat a spát.

To léto, punková opera muže, který ustavičně plane divokým nutkáním, vyhrála cenu Konstantina Trepleva a byla tak zařazena do projektu Divadla Husa na provázku Jirka Kniha hledá autora.

Hra slavila veliký úspěch. Smích obecenstva nebral konce a smáli se dokonce i zvukaři, kteří hru jistě neviděli poprvé. Scénické čtení bylo doplněno o inscenační náčrty neboli vtipné kreslené komentování čtených slov. Text byl vcelku hodně vulgární, ale k dané situaci se slova výborně hodila.

„Já proti sprostým slovům na divadle nic nemám, ale musí tam opravdu padnout. Dost často mi přijde, že jsou do textu dávána dost násilím. Hercům pak nejdou přirozeně z úst a je to katastrofa. V tomto případě musím říci, že tak půlku z nich bych proškrtala, ta druhá polovina byla velmi trefná a vtipná,“ ohodnotila text Marie Soukupová.

Divadlo bylo plné překvapení a diváci se nestihli během čtených scén nudit. Hra trvala přes hodinu a bylo řečeno, že je bez přestávky. Omyl, přestávka byla, protože herci dostali chuť na pivo, a tak se rozdávalo pivo. Chvílemi se zpívalo, malovalo, blblo, no prostě se při této hře vyřádil jak autor, režisér a herci, tak i diváci.

Režii ztvárnil Jan Mikulášek, který vystudoval JAMU obor činoherní režie. Pro jeho tvorbu je typická ironizace replik, filmový střih a výrazná výtvarná optika. Je nazýván režisérem působivých obrazů, kterých jsme měli šanci během tohoto představení vidět několik.

Na závěr herecká pětice roztrhala kulisy, které předtím počmárala působivými obrázky, jak se můžete přesvědčit z přidaných momentek, které pro vás Drbna zachytila, a vyzvala diváky, aby je následovali ven z budovy. Nikdo nevstával, všichni seděli a nechápali, co se děje.

Když to herci zopakovali asi po čtvrté, v sále to zašumělo a lidé se řítili ven. Tam už v sudu hořely roztrhané kulisy a bylo po představení. Herci sklidili mohutný potlesk, obecenstvo ještě chvíli nevěřícně přihlíželo a pak pomalu se rozcházelo ke svým domovům.

„Tak takovou hru jsem ještě v životě neviděl, a to chodím do divadla poměrně často. Původem jsem z Brna a poslední hra, co jsem od Divadla Husa na provázku viděl, byla děsná kravina, tak jsem sem šel s trochou nejistoty, která se hned v úvodu rozplynula. Zakončení bylo také působivé. Nejdříve jsem myslel, že je to zas nějaká sranda a nechal jsem si všechny věci v sále. Pak jsem zjistil, že nás tím herci velmi taktně vyhodili z divadla. Moc jsem si to užil. Paráda!“ sdělil Budějcké Drbně své zážitky Tomáš Urban.