První letošní Dámská jízda v multikině CineStar byla zaměřena na krásu, relaxaci a pohodu. Něžné pohlaví se tentokrát dozvědělo o procedurách, které nabízejí pivní lázně, odhaleno bylo i tajemství hollywoodských hvězd v podobě protivráskových náplastí na obličej.
Pohodu a odpočinkový večer podpořil i nový český film režiséra Jiřího Vejdělka Něžné vlny. Divačky, které si přišly na dvě hodiny odpočinout do kina, vypnout od každodenních starostí u sklenky dobrého sektu a komedie, odcházely domů spokojeny.
Ženy, které čekaly film typu Ženy v pokušení od stejného režiséra, mohly být mírně nespokojené a náročnější filmoví fandové poměrně rozladěni, jelikož film nejen že prakticky postrádá děj, ale i pointa je jaksi komická až smutná.
Snímek nás hned v úvodu zavede do jednoho velmi významného dne, a to 17. listopadu 1989, na Václavském náměstí, kde nám hlavní hrdina sdělí, že aby mohl příběh pokračovat dále, musíme se vrátit v čase, jinak nepochopíme, jak se stalo to, že on puberťák se podílel na dějinách československého státu.
Kolik let zpátky jsme se vrátili, nikdo přesně neví, jelikož autor asi nepovažoval za důležité nás na to upozornit, stejně jako v průběhu časových střihů v celém filmu. Takže ti, kteří období komunismu nezažili, nebo pouze jako hodně malí, se v časové rovině filmu mohou ztrácet.
Ovšem vtipné situace, na kterých je celý film založen, nedávají divákům odpočinout. Výbuchy smíchu se opakují v nemalých intervalech. Někdy až vyloženě černý humor nenechává ženy klidně sedět v pohodlných sedačkách.
Film se točí kolem hlavního hrdiny, kterého nejdříve ztvárňuje Jan Maršál. Vojta vyrůstá jako jedináček, u kterého jeho matka s tamním doktorem rozpoznají talent ve hře na piano. Tím se roztáčí kolotoč vtipných scének, které se režisér snažil dosadit do období pro nás již ne tak úsměvného.
Nechybí klasická historka se spartakiádou či cvičením v maskách. Vojtu však nezajímá jenom hra na klavír, ale i rusovlasá spolužačka Ela, Lucie Šteflová, se kterou zažívá svou první cigaretu, dotyk, pusu a hlavně lásku. Celý film se tak nějak točí hlavně kolem lásky a náklonnosti k opačnému pohlaví.
Maminka, Táňa Pauhofová, miluje i přes všechny neúspěchy a trapasy svého manžela, Hynka Čermáka. Nejedné ženě v sále jistě během filmu vytanulo na mysli, že takovou trpělivost jako ona by opravdu chtěla mít.
Platonickou lásku prožívá i pošťák, Jan Budař, který když se objeví na plátně, tak ženy brečí smíchy. Opět svou rolí nezklamal a bravurně zahrál slizkého hlupáka milujícího Vojtovu matku.
Nejenom muži si ve filmu užijí krásné herečky, ale i něžnému pohlaví je dopřáno kochat se českým cukroušem, Vojtou Dykem. Ten, jak ho již známe ze snímku Ženy v pokušení, umí šarmantního svůdníka zahrát velmi dobře.
Film je točen v malebném prostředí Mělnicka. Dům, ve kterém rodina bydlí, nám spíš připomíná obydlí z teplé a levandulí provoněné Provance, než český domek z osmdesátých let, ale to jen přispívá k příjemnému dokreslení celého snímku.
Celkově atmosféra filmu je laděna pohodově bez jakéhokoliv politického postoje, což naznačuje i rozuzlení celé pointy v závěru, která je pro leckteré diváky buď úsměvnou záležitostí, nebo zcela absurdní.
Něžné vlny tak můžeme zařadit k nijak neoslňujícím, ale ani urážejícím komediím. Příběh nemá komplikovaný děj. Vše se točí okolo něžných doteků první lásky a trapasům k ní patřících.
Foto: Falcon
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
