Modlitba za oběšence je umělecké dílo, které by se vyjímalo v každé prestižní světové galerii. Tento unikát od realistického malíře Hippolyta Soběslava Pinkase se však po dlouhém vyjednávání podařilo získat Alšově jihočeské galerii. Téměř 150 let ztracený exponát jako první viděli ve čtvrtek novináři, v dalších dnech si ho může ve Wortnerově domě na vlastní oči prohlédnout i široká veřejnost.
Obraz byl v loňském roce nalezen a zakoupen na malé aukci ve francouzském Dijonu zástupci jednoho z českých investičních fondů. Nad tím, zda se skutečně jedná o Pinkasovo dílo, když se dosud zachovala pouze jeho karikatura, visely velké otazníky. „Soukromníci ho koupili, dovezli do Prahy a podrobili rentgenovému zkoumání. Já jsem zareagoval na televizní reportáž, v Chebu pak viděl originál a jednání o koupi začala,“ popsal zisk obrazu ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert.
Než se Jihočeši domluvili se soukromými majiteli na podmínkách odkupu, uplynulo více než půl roku. „Jsem rád, že se nám podařilo předběhnout Národní galerii. Pro jižní Čechy jsme získali pravou uměleckou perlu, která by okamžitě zazářila v Praze anebo v přední francouzské galerii typu Museé d´Orsay. Když jsem se s tím příběhem seznámil, tak mě napadla paralela s Obrazem Doriana Graye od Oscara Wilda,“ uvedl ve čtvrtek hejtman Jiří Zimola, který se ujal slavnostního odhalení exponátu.
Zároveň připomněl, že stejně jako dílo samotné, tak svůj příběh má i jeho pořizování. „Vloni za mnou přišel pan ředitel Seifert s tím, že se objevila možnost tento obraz pořídit za dva miliony korun. Problém byl v tom, jak v rozpočtu galerie vyčlenit tento obnos, aniž bychom ohrozili jeho nákup a nepředběhli nás další možní zájemci, protože skutečná hodnota obrazu je několikanásobně vyšší. Kraj, coby zřizovatel, proto zvýšil příspěvek, který galerii dáváme, a to v jasné snaze dílo získat,“ popsal Zimola.
Modlitba za oběšence patří mezi nejvýznamnější díla evropského realismu. Hyppolyt Soběslav Pinkas, jehož vnukem byl Jiří Voskovec, ji namaloval během svého působení v Paříži. Obrazem vzpomínal na událost z roku 1857, kdy jeho přítel Josef Wehle spáchal ve své dílně sebevraždu a Pinkas byl tím, kdo jej po několika hodinách přišel z oprátky „vysvobodit“. Do potemnělého interiéru umístil oběšence namalovaného zezadu a pod něj skupinu žen, které ho pomlouvají, místo aby odřízly provaz.
Pinkas dílo dokončil po dvou letech v roce 1861 a vystavil ho na pařížském Salonu, kde vzbudilo velký ohlas. Tehdy ještě neslo název Pohřební řeč za oběšence. O několik let později autor svůj obraz kvůli prodeji částečně přemaloval. Teprve nyní, téměř po 150 letech, můžeme rozsah umělcovy přemalby posoudit. Oběšenec zcela zmizel, zbyla po něm pouze symbolická oprátka položená na proutěném koši. Původní podobu díla nám ukazují rentgenové snímky. Námětem i zpracováním exponát dalece přesahuje hranice České republiky.
„Modlitba za oběšence je svým významem srovnatelná s Manetovou Snídaní v trávě. Hodnota obrazu je opravdu vysoká, byť centimetr čtvereční byl při koupi několikanásobně levnější než stejná plocha Manetova díla. A to i přes fakt, že Pinkas je svým významem s tímto francouzským realistou srovnatelný,“ řekla Budějcké Drbně autorka doprovodné publikace k tomuto dílu Kristýna Brožová.
Výstava v českobudějovickém Wortnerově domě potrvá do 5. dubna letošního roku, poté bude obraz přemístěn do depozitáře Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. „Bude podroben hlubší expertíze a čeká ho drobná retuš. Na podzim by se měl ještě jednou objevit ve Wortnerově domě a v příštím roce se stát součásti připravované trvalé expozice,“ dodal ředitel Seifert.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
