pondělí 17. února 2020 Miloslava

Třeboň: Anifilmem zavládlo Fimfárum

Sobotní program Anifilmu nabídl od 10.00 divadelní pohádku pro děti O rackovi a kočce, která ho naučila létat. A stejně jako včera a zítra se na divadlo můžete vydat do zámeckého parku.

 V 10.30 v kině Světozor bylo k vidění Fimfárum do třetice všeho dobrého, následuje sekce Work in progress, kdy tvůrci osobně představí pracovní verze nových animovaných filmů. Dopolední sobotní program v Roháčí patřilo Wallaci a Gromitovi. Pochopitelně promítá i v divadle J. K. Tyla, také od rána do večera. V Besedě od 14.00 Game Day, na Masarykově náměstí jsou odpoledne koncerty. A pozor, dnes se promítá ne na náměstí, ale na rybníku Svět. Nevšední zážitek doporučujeme!

RECENZE: Fimfárum do třetice všeho dobrého.

Navštívila jsem konečně Fimfárum a nemělo to chybu, takže mé dojmy jsou ještě čerstvé. Co se mého vztahu k Werichovým pohádkám týče, dalo by se říct, že jsem na nich vyrůstala. Jsou to nostalgické střípky vzpomínek z celého mého dětství. Z těch, co jsem znala, byla většina obsažena v jedničce (měla jsem je na kazetách) ,který spolu s výtvarnem Martina Velíška pro mě zůstává naprostou jedničkou. Musím proto konstatovat, že, stejně jako u Fimfára 2, pro mě výběr pohádek byl úplnou novinkou, což ho znevýhodňuje o tuto nostalgickou výsadu, která dokáže výrazně měnit hodnocení k lepšímu. Přesto úroveň předchozích epizod Fimfárum 3 udrželo, i přes slabší příběhy, týkaly se především první pohádky, Jak na Šumavě obři vyhynuli.

Zvláštní pojetí tvůrců zazdilo pohádku pana Wericha a člověk se nestačil orientovat mezi akcí loutkových herců a klidným hlasem vypravěče, jehož vyprávění nemělo s vizuální podívanou nic společného.  O klobouku s pérkem sojčím je poměrně přesně odvyprávěná pohádka s hezkým, ale pro mě jinak nevýrazným výtvarným zpracováním. No a nakonec hlavní tahák a nejdelší příběh Fimfára 3 je Rozum a štěstí. Ten patří pravděpodobně k nejlépe zpracovaným fimfárovským příběhům vůbec a to nejen díky vynikajícímu výtvarnému doprovodu Patricie Ortiz Martinéz. Kino se smálo a bylo opravdu čemu, protože chytrých vtipů v jiných animovaných filmech člověk moc nenajde. Co se mi také hodně líbilo byla hudba, i když se zde objevuje absence jakékoli české tradice (přeci jenom je to ryze české dílko) a tím nemyslím momentálně lidovky, ale například u jedné povídky se rozezní poměrně známá irská písnička.

O závěrečném songu dua Svěrák Uhlíř si názor raději udělejte každý sám. Trochu váhám co k tomu napsat.
Tak hurá do kin s rodinou na Fimfárum, a nebo ještě zkuste stihnout Anifilm. Stojí to určitě zato a je i nádherné počasí…

Autor: Bramberka Nová
 

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.