GLOSA: Píšu nestranně a o všem. Jsem novinářská prostitutka?

V poslední době však zjišťuji, že ne všichni, co se mnou někdy něco měli, jsou spokojeni. Nebo uspokojeni. Hlavně teda kunčafti kolem party, která by ráda za peníze daňových poplatníků koupila od pana Pouzara halu a pak by hrdě říkala: „My jsme zachránili mládež!“ Jasně, že vím, že schválení záměru neznamená bankovní příkaz k úhradě, ale skutečně je mezi tím takový rozdíl? Je tak špatné říct, že by se za peníze daňových poplatníků neměly zachraňovat podnikatelské projekty, které jinde fungují na tržní bázi? No, asi jo.

ČTĚTE TAKÉ: GLOSA: Město by nemělo kupovat neúspěšné podnikatelské projekty. Ani od slavných sportovců…

Když jsme u pana Pouzara... Kritika vůbec nesouvisí s jeho osobou. Ráda bych na tomto místě uvedla, že si ho nesmírně vážím. Za jeho reprezentaci města, kraje a České republiky. Budu vždy všemi deseti pro, když se bude uvažovat o tom, zda mu postavit sochu či mu dát čestnou funkci v oblasti sportu. To myslím smrtelně vážně.

Ale navzdory nespokojencům nelze vzít zpátečku v konstruktivní kritice záměrů, plánů či strategií, pokud jsou nekompromisně opřeny o poznatky z ekonomie a fungování veřejných financí. Každá utracená koruna má oportunitní náklady - může být utracena jinak. Je špatné upozornit na to, že by se za více než 70 milionů daly realizovat i jiné věci, než sanovat soukromý podnikatelský projekt? Vždyť hokejovou halu nemusí nutně provozovat město, které na to bude potřebovat komisi a další placené orgány. Může ho provozovat nebo spoluprovozovat soukromý subjekt, který zachová stejný rozsah služeb. Třeba kluci z Hamru, které neznám, ale vítám, že mají zájem. Nebo kdokoliv jiný... Ale zatím asi soukromníci nejsou hodni okusit tvrdost českobudějovického ledu.

ČTĚTE TAKÉ: Na odkupu Hokejového Centra Pouzar se chce podílet SK Hamr. Město zatím na nabídku nereagovalo

Článek, který jsem v tomto duchu publikovala, vzbudil velké emoce. Jsem holt holka s neposlušnými teniskami... Ale musím říct, že tolik sprostých smsek a vzkazů jsem už dlouho nedostala. A to jsem zažila hodně. Zajímavé je, že přicházely hlavně od lidí, kteří se schovávají za kravatu a oblek, hezky se smějí do objektivů fotoaparátů a kamer. Ale jazyk, ten tedy používat neumí. I to je dobré vědět. A po chvilce klidu se na scéně objevila královna. Paní Eva. Také hodně zkušená holka, tak jako já. Nikoho a ničeho se nezalekne, tak jako já. Tak uvidíme, jak to paní Eva bude koulet dál. Já budu problematiku dál nadšeně sledovat.