Musíte zvládnout i to, když nevěsta na svatbě řekne: ne, říká senátor Tomáš Jirsa

Jak plyne každodenní život starostovi malého města?
Má spoustu výhod. Když jdu po ulici, lidi vám řeknou: dobrý den. To se vám v Praze nestane. Život na maloměstě má obrovské výhody. Znají vás v krámě, na hřišti i v hospodě. Když mají ve školní jídelně kulajdu, volá mi paní vedoucí, ať přijdu, protože ví, že ji mám rád a moje žena ji nedělá. Žiju mezi svými.

To asi máte své místečko i v oblíbené hospodě?
Upřímně, jsem hospodský člověk. Často večer po práci chodím u nás na pivo. Na Hluboké máme přes dvacet hospod. Hospodští už vědí, co piju, ani nemusím objednávat. Můj pes Artur, když ještě žil, chodil se mnou a i on si pamatoval, co ve které hospodě dostane, kde to bude kousek vuřtu a kde uzené maso s kůží. Mohu si sednout ke každému stolu, kde sedí štamgasti, a nikdo mě netluče ani mi nenadává, jak se to některým politikům stává.

A co zdravý životní styl? Sportujete také někdy?
Myslíte, že jen sedím v hospodě? (smích). Bez sportu bych to nevydržel. Dvakrát týdně hraju tenis, každý pátek chodím hrát fotbal, báčko pět na pět v tělocvičně, jezdíme s přáteli na kolech. To mě zbaví všeho stresu a vždy vrátí dobrou náladu. Třikrát v zimě také jezdím na lyže. Jednou s partou 40 pánů, podruhé se ženou a našimi přáteli a potřetí s mými osmi vnoučaty a celou rodinou, což už připomíná takový příměstský tábor. Ale je to vždy nejkrásnější týden.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý?
Chtěl jsem být učitelem nebo malířem obrazů. Dokonce jsem na devítiletce "zastupoval" v hodinách učitele, který mi dal třídu k dispozici, a já udržoval klid veselými historkami. Také jsem dělal vedoucího na dětských táborech Energoprojektu, kde jsem pracoval, což mě moc bavilo. Nakonec nejsem učitelem, ale dělám starostu. A to je lepší!

Zlobil jste jako dítě?
Opravdu hodně. Dokonce mě kvůli tomu nevzali ani do pionýra, což mě tenkrát mrzelo. Tehdy se zlobení řešilo pohlavkem a dvojkou z chování. Dnes bych měl jako dítě diagnózu a ztraumatizované dětství. A přitom jsem z toho – stejně, jako většina ostatních - vyrostl.

Máte nějaké koníčky?
Třicet let vedu na Hluboké malý antikvariát. Většinou vykoupím z dědictví celou knihovnu a pak knížky postupně prodávám. Díky lockdownům minulých let kdy bylo nuceně zavřeno, mám ve skladu zhruba 100 beden nevybalených knížek. Musím říci, že knížky mi dělají radost a rozdávám je také přátelům. Také sám stále hodně čtu. A rád poslouchám bigbít.

Koho třeba?
Zamrznul jsem v 70. letech 20. století, takže kapely jako Jethro Tull, Rolling Stones nebo Franka Zappu, taky Dire Straits, ale třeba i Procol Harum nebo Steppenwolf. Taková skvělá klasika. Mám trvale naladěno Rádio Beat. Miluju také posledních pět desek Johnyho Cashe, nejvíce American Recordings. Najděte si to a zkuste si to pustit, je to skvělé! Obecně, když přijede moje oblíbená kapela do Čech, tak na ni jdu.

Prý se také věnujete zavařování. Co je to za hobby pro chlapa?
Věřte nebo ne, ročně pro přátele naložím zhruba po 40 sklenicích kyselých okurek, květáků a  hub. Mám i svoji značku "Jirsovo extra kyselé". Recept je velmi jednoduchý. Dávám dvakrát tolik Deka a octa, než je v tradičním návodu. Lidem se trochu svírá pusa, ale všichni tu moji chuť milují. Například kolega senátor Láďa Faktor si každý rok objednává 5 sklenic kyselého květáku a okurek. Všechno se přes zimu sní.

Jako starosta také oddáváte. Zažil jste, že by vám nějaká dvojice řekla: ne?
No, za 32 let, co mám tuto ceremoniální funkci, jsem oddal více než tisíc párů. Těžko si to představit, že? Jako zkušený ženáč mám takovou svatební řeč s nadhledem, kdy novomanžele jakoby varuji před nástrahami manželského soužití. A oni se usmívají a nakonec vždycky řeknou: ano. Ale jednou jsem se přepočítal. Zdálo se, že vše běží jako vždy, ženich řekl: ano a nevěsta: ne. Tak jsem se jí znovu optal a ona zopakovala: ne. To byla situace. Tak jsem pár vteřin počkal a pak prohlásil obřad za ukončený s tím, že svatba neproběhla. A neodpustil jsem si dovětek, že správní poplatek propadá městskému úřadu. Na to svatebčané zatleskali a začali se smát. Ukázalo se, že šlo o filmovou školu z Poněšic, která potřebovala natočit nepovedenou svatbu. Pak mi řekli, že kdybych to věděl dopředu, tak  bych to tak dobře nezahrál... Tak jsme se nakonec zasmáli všichni.

Přece jen zpátky k volbám. Opětovně kandidujete do Senátu. Počítá i s tím, že nemusíte být zvolen?
Dobrá otázka. Pro mě být senátorem je práce, ne funkce. Trvale pomáhám lidem, obcím, spolkům i mému kraji. Kandidují proto, že chci lidem říci, že jsem připraven ve své práci pokračovat. A rozhodnutí nechávám na nich. Víte, když člověk něco moc urputně za každou cenu chce, lidé to vycítí a zpravidla řeknou: ne. Lidé nehledají člověka, co je zahltí billboardy a sliby, že všechno vyřeší. Hledají toho, komu mohou věřit a o kom se přesvědčili, že je za ním kus práce. Moje kandidatura je nabídkou a já s pokorou přijmu vůli mých spoluobčanů.

www.tomasjirsa.cz
www.facebook.com/Tomas.Jirsa.senatorem

Zadavatel: ODS, zhotovitel: ODS