STŘÍPKY Z PEKINGU: Tak jak se tady dýchá….

Vážení čtenáři Budějcké Drbny. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích navázala spolupráci s North China University of Technology, což je jedna s nejvýznamnějších technických škol v Číně. V rámci této spolupráce došlo i k výměnnému pobytu učitelů a já jsem dostal možnost, stejně jako loni, jeden semestr v Pekingu přednášet. V mém loňském seriálu příspěvků, jsem se věnoval pouze místnímu školskému systému. Tentokrát bych se chtěl zaměřit na zajímavosti všedního života „pekingšťanů“.

                                                                                                                      Martin Maršík

O kvalitě vzduchu v Pekingu jsme poměrně často informováni z našich médií. Já jsem zde na jaře, kdy je situace v tomto směru výrazně lepší než na podzim. Ze čtyřiceti dnů mého letošního pobytu byly večer vidět hvězdy minimálně v polovině nocí. Ostatní noci bylo buď zataženo, a nebo byl smog a prach v takové koncentraci, že zakryl vesmír… Pokud je smogová situace špatná, tak se nechce nikomu ven. Vzduch je rezatý s příchutí prachu. Částečně za to mohou samozřejmě továrny a sami obyvatelé Pekingu, nemohou však ovlivnit vítr, který při nepříznivém směru a síle přináší písek z pouště Gobi. Na jaře je situace výrazně lepší než na podzim. Podzim a zima jsou pro turistiku nešťastná období – jednak je často nedýchatelno a pak - zima je zde velmi nepříjemná, suchá, lezavá s poměrně silným větrem.

Čistota města, z pohledu poházených odpadků, je velmi dobrá. Číňané sami moc nevyhledávají odpadkové koše, jinak řečeno - kde co upadne, tam to zůstane ležet. Zároveň ale je zde zaměstnáno velké množství uklízečů, kteří se svými trojkolkami soustavně projíždějí svěřený úsek a vše uklízejí. Je to taková ta filozofie – já to odhodím a někdo to uklidí, kterou známe např. z arabských zemí. Zde to ale opravdu skoro okamžitě někdo uklidí. Takže město je čisté a myslím, že v tomto směru není velký rozdíl oproti Českým Budějovicím. Jen je zde více prachu…

Oproti minulým rokům přibylo výrazně nádob na tříděný odpad – většinou mají tři sekce – odpad k dalšímu zpracování, odpad nevhodný k recyklaci a biologický odpad.

Městskému ovzduší také prospělo odbourání dvoutaktních motorů z motorek a tříkolek. Ty zde již nevidíte, všichni uživatelé se přeorientovali na jednodušší, levnější elektrický pohon.

Ještě v jednom směru udělal Peking velký pokrok kupředu. Velmi mnoho obydlí tzv. hutongů nemá ještě svoji kanalizaci. Obyvatelé využívají veřejné toalety, okolo kterých bylo někdy velmi těžké bez zrychleného kroku projít. Teď jsou téměř všechny zmodernizovány a dosahují již většinou téměř evropského standardu. A ještě jedna maličkost - dle městské vyhlášky může návštěvník nebo obyvatel Pekingu navštívit toalety ve všech restauracích nebo hotelích ve městě a jeho potřeby nesmí být v tomto směru odmítnuty…

Ještě dlužím odpověď na otázku v nadpisu – Jak se dýchá v Pekingu. Na jaře a v létě většinou dobře, na podzim a v zimě většinou velmi špatně…. Pokud by ale byl na mém místě vzdělaný ekolog, který by vše změřil na svých digitálních přístrojích, tak by asi řekl, že celoročně špatně…

P.S. spolu s Milanem Binderem, známým budějovickým fotografem, který mne přijel navštívit, jsme se na chvíli zapojili do očisty města….