Hokejista Přibyl přejel na inline a získal na Světových hrách zlato. Kariéru směřuje do Francie

Česká republika patří dlouhodobě k nejlepším týmům. Jiný cíl než zlato na Světových hrách jste snad ani mít nemohli, ne?
Přesně tak. Jeli jsme to vyhrát, protože se to České republice ještě nepovedlo. Na posledních dvou Světových hrách jsme sice medaile získali, ale zlato nám chybělo.

Kam tuhle výhru řadíte?
Zatím je to asi nejvíc. Úspěch pro mě byla už jen samotná nominace a účast na hrách. Vítězství si hodně cením.

On je zajímavý celý váš příběh kolem sportu. Z budějckého hokeje jste šel do Francie hrát inline.
Inline jsem hrál už v dorostu. Scházeli jsme se v Soběslavi taková místní parta plus pár kluků z Budějc. Přihlásili jsme druhou ligu a dvě sezony ji hráli. Chytlo mě to a bavilo. Chtěl jsem u toho zůstat, tak jsem se v té době domluvil s juniorkou Slavie. Hned první rok jsme tam vyhráli český titul a dostal jsem se do juniorského národního týmu. Asi od té doby jsem u trenérů v podvědomí.

Že hokejisté hrají i inline není až tak neobvyklé. Sport je to ale přeci jen úplně jiný.
Vždycky jsem to měl tak, že jsem si v létě u inlinu od hokeje odpočinul. Měl jsem ho jako zábavu a zpestření. V sezoně jsem měl v hokeji každý den trénink a nějakou zodpovědnost. Inline byl naopak relax. Ale pořád měl člověk v ruce hokejku a jako doplňkový sport to bylo ideální propojení. Hokeji je inline hodně podobný, ale je téměř bezkontaktní. Člověk tam může získat hodně individuálních dovedností a může se díky tomu zlepšit v několika činnostech.

Jaké jsou rozdíly po fyzické stránce?
Lední hokej je fyzicky náročnější, protože tam je hodně osobních soubojů. Inline není úplně bezkontaktní sport, ale není tak tvrdý.

Kdy vás napadla myšlenka přejít z hokeje v Česku na inline do Francie?
Po poslední sezoně v Motoru, kterou jsem dohrával v Táboře. Vykloubil jsem si tam ale v play-off rameno a měl jsem v plánu i operaci zápěstí. Měl jsem tedy nějaké zdravotní problémy a byl jsem de facto kvůli tomu půl roku mimo jakýkoliv pohyb. Hokej jsem samozřejmě chtěl i nadále hrát, ale nepřišla žádná nabídka, která by mě uspokojila. Hrát v Česku druhou ligu jsem už nechtěl. Šlo by o nějaký pátý rok, kdy jsem se neposunul, a to jsem nechtěl. Chtěl jsem prostě zažít něco nového, ale věděl jsem, že nemám natrénováno to, co bych potřeboval. Proto jsem zvolil variantu jít hrát do Francie. Dva kluci, co jsem znal ze Slavie, hráli v Paříži už dva roky a přes ně jsem získal informace.

Za jaký tým hrajete?
Tygři z Garges. Je to pařížské předměstí.

Hrajete nejvyšší soutěž?
Ano.

Inline hokejem se ve Francii živíte?
Tak napůl. Aby se tam člověk uživil, musí i pracovat. Myslím si ale, že ti nejlepší hráči celé ligy se inlinem uživit můžou.

Vy jste si práci už našel?
Letos jsem žádnou neměl a od nové sezony počítám, že přivýdělek mít budu.

Nyní vás ale s českou reprezentací čeká další vrchol v podobě mistrovství světa. Cíle jsou opět nejvyšší, že?
Ano. Hraje se v Číně a chceme navázat na předchozí dvě vítězství. Chceme dosáhnout na zlatý hattrick.

Jaký máte výhled s inlinem do dalších sezon? Máte ještě myšlenky na lední hokej?
V hlavě to mám, že bych si ještě někde zahrál. Ale inline mi otevřel nové možnosti v zahraničí a je to lákavé. Lední hokej mi chybí. Uvidíme.

Nebavil jste se třeba s Kubou Suchánkem, který do Motoru přišel právě z Francie, že byste tam hrál jak inline, tak i hokej?
S Kubou jsme se bavili, protože tam strávil dlouhou část kariéry. Přímo tam, kde hraji, je i hokejový klub, se kterým trénuji. Ale je tam problém, že se vše hraje v sobotu a zápasy se kříží. Klub nedostane výjimku, aby hrál zápasy jiné dny a platit kvůli pár utkáním transfer a další poplatky, to by se nevyplatilo. Na ledě ale jsem, trénuji s týmem, který hraje tamní třetí divizi, což je čtvrtá francouzská liga. A také trénujeme děti.