Návrat z lyžařského zájezdu do Rakouska se před patnácti lety změnil v jednu z nejhorších tragédií novodobých českých dějin. Jen několik minut poté, co 8. března 2003 večer projel autobus s pěti desítkami cestujících hraničním přechodem v Dolním Dvořišti, totiž autokar vylétl ze silnice a převrátil se. Na místě nehody zahynulo sedmnáct cestujících, dva lidé zemřeli v nemocnici. Poslední, dvacátá oběť, podlehla následkům zranění v srpnu 2005.
Místo nehody, prudké klesání u osady Nažidla, přitom není na první pohled příliš nebezpečné. Vyšetřování ale ukázalo, že řidič autobusu Pavel Krbec jel těsně před tragédií zhruba 110 kilometrů v hodině a když patrový neoplan sjel pravými koly na nezpevněnou krajnici a dotkl se svodidel, reagoval muž za volantem nešťastně. Zatočil vlevo, autobus přejel do protisměru, prorazil svodidla a zřítil se ze sedmimetrového náspu na louku, kde se přetočil přes střechu.
Následky byly děsivé, a to i pro zkušené záchranáře, kteří na místo nehody dorazili; první už za deset minut. Autobus během „kotrmelce“ přišel o střechu a lidé sedící v horním patře měli jen mizivou šanci přežít. Některým z nich nicméně štěstí přálo a přežili. „Nejvíc zarážející bylo to, že na místě této hrozivé nehody bylo téměř ticho. Vždy se jen ozval hlas oznamující, že byl nalezen další zraněný,“ vzpomínal na neštěstí šéf českokrumlovských hasičů.
Hodinu a čtvrt po nehodě byli všichni zranění v nemocnicích nebo na cestě za ošetřením a rozběhlo se vyšetřování. Znalecké posudky ukázaly, že viníkem byl řidič Krbec, který povolenou rychlost překročil o dvacet kilometrů v hodině. „Řidič jede jako blázen,“ řekl prý jeden z cestujících, který zahynul, krátce před neštěstím do telefonu své matce. Způsob jízdy se příliš nezdál ani dalším pasažérům, kteří později vypovídali u soudu, jenž šoférovi vyměřil osmiletý nepodmíněný trest.
Lidé z osudného autobusu se většinou shodli i na tom, že původně klidná jízda z alpského střediska Ramsau se změnila teprve v okamžiku, kdy autobus po zhruba 230 kilometrech přejel hranice do Čech. Do cíle v Karlových Varech tehdy zbývalo zhruba 300 kilometrů a bylo jasné, že plánovaný příjezd o půlnoci ze soboty na neděli je ohrožen. Běžnou praxí v autobusové dopravě v té době ovšem bylo, že při návratu z ciziny se na českém území na předpisy včetně těch o rychlosti příliš nehledělo.
Při nehodě ale mohla sehrát roli i únava Pavla Krbce, který měl za sebou v tu chvíli více než čtyři hodiny za volantem. A je smutnou shodou náhod, že odpočatý druhý šofér autobusu se chystal převzít řízení u Kaplice, do které zbývalo od místa nehody asi pět kilometrů. Krbec navíc neměl s patrovým autobusem příliš velké zkušenosti, živil se jako taxikář a řízením autobusů si pouze přivydělával. A jak se ukázalo, za volant zájezdových autokarů usedal vlastně protiprávně.
Řidičský průkaz na autobus sice měl, neprošel ale školením, které je pro jejich profesionální řidiče povinné. Takzvané profesní osvědčení měl Krbec jen na taxislužbu a rozšíření na autobusy si podle verdiktu trestního soudu vyznačil v průkaze sám. Jen otázkou do diskuse ale zůstane, jestli by řádné školení na nehodě něco změnilo. Podle rad odborníků by řidič autobusu v okamžiku, kdy vyjede na krajnici, měl sundat nohu z plynu a počkat na zpomalení, nikoli se pokoušet manévrovat.
Krbec byl nakonec odsouzen za obecné ohrožení a také padělání veřejné listiny na osm let nepodmíněně. Jeho tvrzení, že nehodu mohla způsobit náhlá porucha zatáčecí zadní nápravy autobusu, znalci odmítli a soud za příčinu nehody jednoznačně označil nepřiměřenou rychlost. V místě, kde Krbec jel víc než sto kilometrů v hodině, byla přiměřená maximálně osmdesátka. Řidič, který svou vinu nikdy veřejně nepřiznal, vyšel z vězení po pěti letech, v říjnu 2009.
Kromě trestního řízení se soudy zabývaly také žalobami, ve kterých se pozůstalí domáhali odškodnění po majiteli cestovní kanceláře, autobusové firmy i samotném řidiči. Justice v minulosti přiznala některým z nich statisícové odškodné od jednatele cestovní kanceláře Eduarda Knappa, který ale zahynul v horách v roce 2010. Neexistuje už ani firma LSK Autobusy, která na cestu autobus vyslala. Soudy pak odmítly žalobu pozůstalých po jedné oběti, kteří chtěli peníze po Krbcovi.
Na místě nehody dnes stojí pomník, který pět let po havárii odhalili příbuzné těch, kteří osudný březnový den zahynuli. Tvoří ho dvacet tunových oblých kamenů rozestavěných do kruhu. Jejich počet symbolizuje počet zemřelých. Kameny nahradily původní dřevěný kříž se jmény obětí tragédie. Ani stavba pomníku se přitom neobešla bez potíží. Pozůstalí museli vykoupit pozemek, na kterém stojí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Emoce především vyvolává skutečnost, jak nízké vzdělání (a inteligence) stačí k tomu, aby kdejaký bambula, neuplatnitelný v jiném povolání, usedal za volant těchto velkých oblud. Absolvent české specielní školy kamioňákem je věcí naprosto běžnou, bohužel.
