Sobota, 31. března 2018, 13:51
Je Velký pátek, blíží se patnáctá hodina, čas, kdy podle evangelií Ježíš Kristus na kříži zemřel a já sedím ve ztichlé škole a připravuji tento text. Velký pátek je den, který bychom měli věnovat rozjímání, přemýšlení a také dodržování přísného půstu. Protože dnešek je ze své povahy smutný, rozhodli jsme se s Milanem, že se zaměříme na dvě českobudějovické osobnosti, které již nejsou mezi námi. První osobností je páter Karel Loško, o kterém jsem poprvé slyšel teprve před několika málo dny a druhou je Růžena Švecová, která nedávno zemřela a kterou jste možná mnozí znali.
Minulý týden jsem navštívil Milana v ateliéru a na jeho stole ležela malá papírová krabička a několik razítek. Milan mi dovolil krabičku otevřít. Uvnitř byla zdobená oválná truhlička a kousek papíru s nápisem – „Vlasy velebného pána ustřižené v rakvi“. Po otevření oválné krabičky se na zdobeném červeném podkladu se zlatým vyšíváním objevily dva malé obrázky. Na obou vidíme tvář mladého muže. Pod jedním z obrázků je malý asi centimetr dlouhý pramínek vlasů, který je převázán tenkou rudou stužkou. Vše je udělané pečlivě, s láskou a s úctou k zemřelému. Je to ostatně na přiložených fotografiích dobře patrné. Razítka poskytují o zemřelém více informací. Je na nich napsáno – P. Karel Loško, Tř. Čsl. leg. 27, České Budějovice.
První, co by asi každého z nás napadlo, je vzít mapu a podívat se, kde leží Třída Čsl. legií. Takovou třídu již v Českých Budějovicích nenajdeme. Nalezneme pouze ulici Čsl. legií, která je v Suchém Vrbném, nedaleko od bývalého kina Mír. Nebudu Vás dlouho napínat - dnešní ulice Rudolfovská, se dříve jmenovala Třída Čsl. legií. Když se podíváme na číslo popisné 27, tak jsme doma. Dostáváme se do blízkosti kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Karel Loško byl spřízněn s řádem sestřiček Nejsvětější Svátosti v Lipenské ulici. Volám tedy sestřičkám a ony mi potvrzují, že Karel Loško byl spirituálem jejich řádu a zároveň učitelem náboženství. Měl prý absolutní sluch a zemřel mladý v době první republiky. Jak znám Milana určitě o Karlovi Loškovi časem získá více informací.
Druhou osobností, na kterou bychom chtěli v tomto čase zavzpomínat, je Růžena Švecová, která měla minulý týden pohřeb. Já osobně jsem nebyl blízkým přítelem paní Růženy – na rozdíl od Milana, který s ní spolupracoval dlouhá léta. Poprvé jsem ji potkal před několika lety v Olešníku na návsi, jak na svém kole hledala Boží muka, které chtěla fotografovat. Pak jsme se viděli na různých výstavách a vernisážích.
Dnes mám na svém pracovním stole její knihu českobudějovických fotografií. Tato útlá kniha ji charakterizuje – je precizně udělaná, každý záběr pečlivě vybraný, a když se dívám, jestli je zde paní Růžena jako autorka někde podepsaná, tak musím hledat dlouho. Až na úplně poslední straně na deskách je za malým c v kroužku napsáno Růžena Švecová, druhé vydání 2017. Autorsky se Růžena Švecová zaměřovala na panoramatické fotky Českých Budějovic a okolí, na fotografie Božích muk, smírčích křížů a malých sakrálních staveb. To vše objížděla na svém kole. Už za ty desítky kilometrů, které našlapala, aby získala co nejlepší záběr, si zaslouží náš obdiv. A což teprve ty její fotografie!
Vážení čtenáři budějcké Drbny, přejeme vám hezké Velikonoce.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
