Telefonoval mi Milan Binder a už podle nadšeného hlasu jsem poznal, že se mu povedl nějaký zajímavý budějovický úlovek. Nemýlil jsem se. Vytáhl na mne Králíka, Františka Králíka, bývalého významného budějovického velkouzenáře a majitele nemovitostí. Jeden z jeho domů stál na náměstí a je znám pod názvem U Tří kohoutů. Pořád vám to nic neříká? Je to ten větší z domů, který tvoří Hotel Zvon. Pokud zvednete oči k jeho střeše, ještě dnes tam uvidíte reliéfy tří kohoutů. Dříve ale v tomto domě sídlila hospoda, která konkurovala vedlejšímu hostinci U Zvonu. František Králík si nechal postavit i dům v Žižkově ulici, kde měl malý krámek. Ve dvoře, kde jsou nyní prostory Vysoké školy evropských a regionálních studií, byla „bourárna masa“ a výrobna. Protože byl ale velkouzenář, tak své výrobky rozvážel do řeznictví po celém městě. Podívejte se na fotografie rodiny Králíků, které získal Milan Binder. Dýchne na vás doba uzenářsky minulá.
Když jsem připravoval článek o velkopodnikateli Králíkovi, vzpomněl jsem si, že máme v Budějovicích atypické slovo, které má vztah k uzeninám a které jinde neznají. Ano, je to slovo pikador. Na internetu jsem nalezl úryvky z deníku p. Václava Masopusta, který první párek v rohlíku přivezl nejen do Českých Budějovic ale i do Československa. Protože jsem nedůvěřivý k internetovým zdrojům, rozhodl jsem se, že zkusím ověřit pravost následujícího textu, který by měl být z roku 1972.
„Znova procházíme Madridem, v ulicích je čilý ruch, policajti na křižovatkách se točí jak čamrdy, ruce jim lítají hned sem, hned tam, nahoru, dolu, přitom pískají a kolony vozů projíždějí takřka bez zastavení. Dál bez zastavení jdeme i my, v ulici je jeden obchod vedle druhého, podobně i banky na druhé straně. U jedné výlohy s občerstvením zůstávám stát, vidím, jak z tlustého bodla sundává prodavač děravý rohlík, teplý párek namáčí do hořčice, vsouvá ho do rohlíku obaleného ubrouskem a podává zákazníkovi. Připravím si můj foťák Praktisix, vyfotím, prodavač vylítne a chce peníze. Dávám mu deset peset, slyším jen ‚senkju verimač‘ a už je zpět u pultu. Přemýšlím, jak tento výrobek nazvat. Když jsme byli na koridě, kde vidím býčí zápasy, matadora, pikadora, jak zapíchává kopí do hrudí býka, jsem rozhodnut a doma podám zlepšovák a nazvu to ‚Pikador‘ (teplý párek s rohlíkem).“
V Černém Dubu u Českých Budějovic žije paní Eliška Habrdová, jejíž manžel František byl pasíř a umělecky pracoval s kovem. S ním se prý Václav Masopust radil, když konstruoval první stroj na pikadory. Paní Eliška byla velmi ochotná, potvrdila konzultace svého manžela s Václavem Masopustem a nasměrovala mne na jeho vnuka, pana Michala Bosáka. A pan Bosák potvrdil pravost textu v deníku. Takže text je pravý a může být zapsán do kronik. Jen doplnění jednoho faktu – pikadory se v našem městě prodávají od 15. listopadu 1972 a památečná událost se stala v Krajinské ulici v domě U Zlatého lva. Za „pikadorové“ fotografie děkujeme Michalovi Bosákovi.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
