Historik Jan Ciglbauer se v nové knize věnuje udavačům, kolaborantům a válečným zločincům

Honzo, vaše nová kniha Hrdelní případy Mimořádného lidového soudu České Budějovice 1945 - 1948 vyšla relativně nedávno, přesto… jaké jsou první reakce čtenářů?
Zatím naštěstí kladné, i když se všichni shodují v tom, že je to dost depresivní čtení a někteří moji známí mi přiznali, že nebyli schopni knihu přečíst na jeden zátah, ale na etapy, jinak by byli v příliš velké depresi z toho, čeho všeho byli a jsou lidé schopni.

Můžete nastínit, o jak mravenčí práci se jednalo?
Spis každého případu jsem musel pečlivě v archivu prostudovat. Často jsou to stovky stran výslechů, svědectví, konfrontací a dalšího důkazního materiálu. Ale to by bylo zase až moc jednoduché, vystačit si s jediným pramenem. Musel jsem brát na zřetel, že mimořádné lidové soudy fungovaly ve složité a zmatené poválečné době a že některé události se mohly seběhnout přeci jen trochu jinak, než jak bylo zapsáno. Snažil jsem se proto hledat i další stopy – v archivu bezpečnostních složek, národním archivu, v obecních kronikách, denním tisku a tak dále. Snažil jsem se najít i nějaké pamětníky, ale to už je po tolika letech obtížné.

Nakladatele jste hledal až posléze, nebo jste byli domluveni rovnou?
Od začátku jsem usiloval o to, aby knihu vydalo nakladatelství Academia. To byla docela vysoká laťka, protože jde o nakladatelství Akademie věd ČR a rukopis musel splňovat požadavky na odbornou práci a projít složitým schvalovacím řízením. To, že se to povedlo, považuji za velmi prestižní, protože jsem asi jeden z mála amatérských badatelů, kterým toto nakladatelství nějaký rukopis přijalo a vydalo.

Jaký má vůbec taková kniha komerční potenciál? Jaká je cílová skupina? A dá se koupit v běžné distribuci, nebo jsou prioritou České Budějovice?
Je určená pro všechny, které zajímá, co se v našem regionu dělo v pohnutých časech let 1938 až 1948 a které zajímají i události, o kterých se dodnes raději nemluví moc nahlas. Myslím, že třeba budějovičtí občané jsou docela patrioti a historie krajského města tu zajímá poměrně dost lidí. Kniha je jinak k dostání ve všech běžných knihkupectví i na internetu.

Mimořádný lidový soud České Budějovice poslal v letech 1945 – 1948 na smrt 68 osob. Jaký byl jejich nejčastější prohřešek
Dají se rozdělit do několika skupin. Velmi často šlo o kolaboranty, nebo spíš jen udavače, kteří kolaborovali jen kvůli svému materiálnímu prospěchu nebo se chtěli někomu pomstít. Pak tu byli skuteční váleční zločinci, mezi které patří hlavně několik dopadených a popravených příslušníků budějovického gestapa, ale třeba i strážných z koncentračních táborů, kterým byly dokázány vraždy vězňů. Pak tu byli opravdu přesvědčení nacisté a kolaboranti, kteří třeba ani nikomu přímo nezpůsobili smrt, ale jejich nacistická činnost nabyla takového rozsahu, že jim to po válce vyneslo oprátku.

Neozvali se vám třeba pozůstalí popravených lidí?
To ne, ostatně drtivá většina z těchto rodin byla odsunuta do Německa. Reakci mám od jednoho pána z Rakouska, kterému po válce v Budějovicích zastřelili otce, ale šlo o samozvanou popravu, spíše vraždu. Tento případ v knize také popisuji, protože jsem nemohl vynechat takzvanou revoluční spravedlnost. Tento pán se tak vůbec poprvé setkal s textem, který o této události informuje.

Chystáte nyní nějaké nové dílo?
Samozřejmě. V tuto chvíli už dokončuji rukopis Jednadevadesátníci. Kniha bude věnovaná osudům jihočeských vojáků v první světové válce. Na první pohled je to úplně jiné téma než lidové soudy, ale všechno je navzájem spojené. I při mapování válečných dějin budějovického 91. pěšího pluku se setkávám s osobami, které později nějak figurovaly v mimořádných lidových soudech. Ať už kladně nebo záporně.

Beletrie vás neláká?
Ani moc ne, rád převypravuji skutečné historické události, tak jak se podle archivních dokumentů skutečně staly. I když je pravda, že už mne několikrát napadlo, že by bylo zajímavé, některé tyto skutečné události zbeletrizovat a přiblížit je tak lidem jinou formou. Ale třeba se toho ujme někdo jiný.