Paranormal tým: Vyšetřování ve strašidelném lese Hoia Baciu v Rumunsku přineslo výsledky

„Celá myšlenka této expedice sahá před založení tohoto spolku, kdy jsem v roce 2012 viděl epizodu ze série: Dobyvatelé ztracené pravdy (S03E01), kde parta Američanů nocovala roku 2009 v rumunském lese Hoia Baciu,“ říká koordinátor sdružení Ondřej Bezouška. „Na palouku v tomto lese na jejich kameramana něco zaútočilo a dalšímu členovy týmu se udělalo natolik nevolno, že natáčení předběžně ukončili a utekli pryč. Od té chvíle jsem toužil na toto místo zajet, strávit na něm noc a o tom všem pořídit dokument pro naše české diváky.“

Původní plány na expedici v roce 2013 nevyšly a celý projekt tak zůstal pouhým přáním až do roku 2016, kdy Paranormal tým plánoval zahraniční výzkum do Pripjati. Zde však došlo k zakázání celé expedice týmovým zdravotníkem, což ostatní museli dle vnitřních stanov respektovat, a tak došlo k návratu k roky starému plánu na expedici do Hoia Baciu.

Tým v Rumunsku udělal práce více, než bylo původně v plánu, ale les Hoia Baciu tvořil hlavní páteř expedice. „Vyšetřování v tomto lese bylo komplikované a nezačalo vůbec dobře. Prvně jsme zaparkovali na opačné straně lesa, než je onen strašidelný palouk, který kdysi Američané zkoumali. Na to správné místo jsme se pak museli s autem brodit skrz romské ghetto a poté prašnými cestami do prudkého kopce, který k lesu vede z jižní strany.“

Celý les je listnatý a jako dýka zanořený ve městě Cluj-Napoca. Jde tedy o příměstský les, a tedy jeho srovnání s lesem Bor u Českých Budějovic není zcestné, protože řada pojítek co platí u nás, platí i tam. „Kupříkladu rovnou jsme mohli vyloučit legendu, že se do něj lidé bojí chodit, protože na samotném palouku jsme objevili dvě ohniště se spoustou odpadků okolo. A i v samotném okolním lese je vidět neustálá přítomnost člověka,“ říká Ondřej Bezouška. „Když jsme s výzkumem začali, první důležitou informací pro nás bylo zjištění, že na palouku byla mezi 23. a 24. hodinou teplota o dva stupně nižší než v okolním lese, což je racionálně vysvětlitelné tím, že les teplotně opožděně reaguje na nižší venkovní teploty než otevřený palouk. Velice zajímavé též byly výsledky měření elektromagnetických anomálií. Ty jsme totiž v první fázi měření nezaznamenali žádné. Dokonce ani na desetiny MilliGauss, což je dle našich zkušeností u nás nemyslitelné. Pravda, musíme přiznat, že danou noc bylo bezvětrné, jasné počasí. Nicméně o to šokující pro nás pak byla zjištění ve druhé fázi vyšetřování, kdy tyto nulové anomálie přestaly platit a přístroj indikoval reakce změn v elektromagnetickém poli na bázi nikoli desetin, ale desítek celých čísel. Navíc – a to je to nejzajímavější – reakce v přesně časově stanoveném momentu, kdy jsme se anglicky ptali na nějakou konkrétní otázku.“

Výzkum v Hoia Baciu tedy pro Paranormal tým znamenal veliký a překvapivý úspěch. „Protože vše, co jsme v první fázi zjistili a na základě toho předpokládali, jak se celá lokalita bude během noci chovat, se nevyplnilo a začaly se dít anomálie, které jsme zaznamenali jen na zhruba třech výzkumech během celé naší historie,“ vysvětluje koordinátor týmu.

Rumunsko

Česká republika je protkaná celou sítí turistických stezek, lesních a polních cest, s Rumunskem se to nedá srovnat, o čem se Paranormal tým přesvědčil – celou expedici totiž přespávali ve stanech. „Dlouho musíte plánovat a hledat, pokud chcete přespat někde v přírodě, mimo civilizaci a kempy,“ upozorňuje Ondřej Bezouška a navazuje: „Díky tomuto hledání jsme ale ostatně nalezli jedno z nejpozitivnějších překvapení celé cesty: trosky hradu Saschiz, který byl jako nebeským zjevením, protože celá tato obrovská pevnost (dlouhá 90 metrů a široká 52 metrů) dodnes obsahuje dokonce otočné dřevěné poklopy v oknech, dřevěné rámování oken a dveří či původní omítku. Jak jsme totiž později zjistili, daná stavba z poloviny 14. století fungovala do roku 1940, kdy ji tamní němečtí mniši museli na Hitlerův příkaz opustit. A tak je díky tomu zachovaná do současnosti ve stavu, který nemá na našem území srovnání.“

Další zajímavostí pro tým byly opevněné kostely, které v Rumunsku vznikly v důsledku hrozeb ze strany Osmanské říše. „Pokud lidé neměli dostatek peněz na opevnění svých měst či vesnic, alespoň si opevnili svůj kostel. Viděli jsme hned tři a kupříkladu u opevněného kostela Valea Viilor jsme byli v šoku, v jak špatném stavu tato stavba je, neboť na jeho zdi se hrdě zračí cedule: památka UNESCO. Náš kolega Kamil Valeška po výstupu na dvacetimetrovou věž málem propadl starými prkny dolů a při cestě schodištěm si pak musel dávat pozor na úseky, kde chyběla podlaha. Po celé této zemi pak můžete vidět spoustu toulajících se psů, kteří sami o sobě nejsou nebezpeční, ale občas utvoří nějakou smečku, která již bezpečnostním rizikem je. Během našich cest jsme takovouto smečku nepotkali, ale často jsme vídali toulající se jedince či zhruba tucet psů přejetých na silnici. Nic pro milovníky čtyřnohých mazlíčků. I to je ale jedna z dnešních podob této evropské země,“ říká Ondřej Bezouška.

Krajina Rumunsko.

Paranormal tým se rozhodl zdokumentoval také Drákulu – Vláda III. Tepeše.  Vystoupali na jeho hrad Poenari. „Některé zdroje uvádí, že byl vystavěn z cihel, což byl nezvyk. Tyto cihly prý dodnes pokrývají vrchol celé Drákulovi pevnosti. Je to ale pravda jen z části. Ano, cihly opravdu uvidíte na vrcholu hradu, jenže tyto cihly byly na hrad dané až v rámci nějaké nepovedené rekonstrukce ve 20. století, která měla za cíl celou památku zakonzervovat, aby se v ní neusazovala dešťová voda. Tyto cihly do dlaně dnes ze stavby houfně opadávají, a byť tedy tento ochranný prvek již sám o sobě působí spíše jako ruina než stavba, není součástí původního hradního komplexu. Ten je viditelný v kamenech pod nimi. Další pozoruhodností, kterou musím sdělit, je jezero Vidraru, jež se nachází jen kousek od zmíněného hradu Poenari, v srdci Rumunska, známém jako Transylvánie. Je to kousek přírody, kde lidi potkáte minimálně a i dnes tam žijí medvědi. Centrem této krásy je právě jezerní vodní plocha, která ale delší čas vysychá.  Voda je o zhruba deset metrů níže, než byla původně. A dle místních lidí, co zde mají chatu, jde o stav, který se nedaří napravit, a tedy jsme měli možná jedinečnou příležitost natočit celou tuto nádheru v posledních letech její původní krásy.“

Rumunsko může Paranormal tým označit jako zemi, která se vymanila z totalitních okovů a přestala připomínat stát, na který jeho politici zapomněli. „Turistika, infrastruktura, budování, to všechno je zde patrné. Na druhou stranu ale i milovníci starých časů zde stále mohou najít místa, kde není kanalizace, neexistuje tam tekoucí voda či elektřina. Prostě stát, který si uchovává svou tajemnou stránku, i když kráčí vstříc lepším zítřkům,“ uzavírá Ondřej Bezouška.