Z Kambodži je už silná a sebevědomá fena, která v životě dokáže všechno, co jen bude chtít. Pokud jí neřeknu, že nesmí. To pak musím doufat, že to neudělá. Kamina totiž začala hárat. Zjistili jsme to tak, že se na našem bílém gauči objevily přes noc červené tečky. Příliš milé zjištění to nebylo, ale zároveň máme gauč naštěstí z koženky, takže jsme ty tečky hned umyli a Kamile jsme koupili kalhotky, aby nekydala všude, kde chodí.
Do výběru háracích kalhotek jsem se nijak nemontoval a nechal jsem ho zcela na přítelkyni, která tomu rozumí daleko líp než já. Terka vybrala Kamile démonicky elegantní červenočerné gaťky s dírou na ocas. Skvělé.
Do té doby, než jsem to začal řešit, mi bylo úplně jedno, že do gatěk se ještě musí lepit vložky, aby vlastně jako nebyly ty samotný kalhotky nasáklý krví, takže jsem zase o něco chytřejší. Kambodža měla kalhotky hlavně přes noc a ráno jsem jí je zapomněl sundat jen jednou. Takže vyběhla ven pouze v tom svůdném prádle, začala čůrat a regulérně si ty kalhotky prochcala. Ale myslím, že podobnou zkušenost má většina chovatelů, kteří mají fenku a někdy používali kalhotky na hárání.
U kalhotek nakonec nezůstalo. V té nejsilnější fázi krvácení jsme si strašně moc chválili psí plínky, který jsou určený asi hlavně pro ty psy, co už je jim celkem jedno, kde a kdy čůrají. A ty teda doporučuju, to je celkem super věc a jsou mnohem efektivnější než ty kalhotky.
Jelikož hormonům poručit nelze, je štěnecí život nejspíš na dobro za námi. Přežili jsme kadění a čůrání na zemi ve všech pokojích, přežili jsme přezubování a s tím spojené okusování nábytku, přežili jsme roztrhanou větší část knihovničky, přežijeme i hárání. Na Kamile mám strašně rád to, že i když je dospělá, pořád vypadá jako štěně. Je kompaktní, roztomilá a je to pořád stejně veselej bobánek, jak když jsme si pro ni loni v listopadu jeli.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
