I po tolika letech je sebevražedná vlna rozpoutaná Janem Palachem, kterého následovali Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Jan Zajíc a Evžen Plocek předmětem diskuzí. Někteří je obdivují jako hrdiny, jiní považují jejich smrt za zbytečně velkou oběť.
„To co udělal Jan Palach a Jan Zajíc se nevejde do žádných šablon. Byl to protest proti životu nedůstojnému svobodného člověka. Já osobně obdivuju mravní sílu těchto dvou mladých chlapců, ale s jejich činem nemohu nikdy souhlasit. Žádný národ na světě si nezaslouží, aby za něj umírali mladí chlapci,“ popisuje Bohuslava Maříková, fotografka
„Já si myslím, že to, co udělal Jan Palach, Jan Zajíc a i ti další o kterých se nemluví, byl hrdinský čin. Tam bylo něco, co jsme si všichni mysleli, že je tady nějaká hrdost, ono se snadno mluví o hrdosti a národním uvědomění. V médiích se velmi často dávají za vzor Masaryk a Čapek a kde jsou ti normální lidé?“ říká Michal Tůma, fotograf, který se zúčastnil pohřbu.
Na dobu před 50 lety zavzpomínala i fotografka Bohuslava Maříková, která se tehdy zúčastnila protestní hladovky na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích. „Byla to šedivá doba, plná falše a lží a na čin Jana Palacha se mělo zapomenout,“ a dodává „Až v lednu roku 1989 se Jan Palach stal symbolem svobody a Palachův týden přinesl novou naději a díky příznivé mezinárodní situaci se konečně začal sen Jan Palacha plnit. Sen o svobodném životě, sen o svobodné zemi.“
Po vzoru Palacha a Josefa Hlavatého vzplála ještě další lidská pochodeň. Byl jí Jan Zajíc. Účastník protestní hladovky na Václavském náměstí v Praze. Původně plánoval, že se upálí 1. března, ale nakonec zvolil symbolické datum 25. února. Kromě výročí 21 let od komunistického převratu šlo také o výročí jednoho měsíce od pohřbu Jana Palacha. „Byl smrtí Jana Palacha otřesen a zároveň fascinován. Psal o jeho hrdinském činu básně a nakonec se pro nás zcela vědomě rozhodl také obětovat,“ dodává Maříková.
V českobudějovickém Metropolu dnes začíná výstava s názvem POCHODEŇ číslo 1, která mapuje pohřeb Palacha, již zmíněnou protestní hladovku nebo dokumenty a články, které před 50. lety obletěly republiku. Volně přístupná je až do 16. února, kromě výstavy začíná na náměstí Přemysla Otakara II. v 18 hodin také happening.
Foto Jana Kroneislová
