Hokej je národním sportem, který se stal srdcovou záležitostí pro velké množství fanoušků. Lidé se na něj chodí pobavit, odpočinout si od všedních událostí každého dne a navazovat nová přátelství. České Budějovice jsou vyhlášenou hokejovou baštou a zdejší početná fanouškovská základna patří k těm nejlepším v celé republice. Je to fakt, na který může být hokejový klub hrdý, vždyť je to i přesto, že již několik let nehraje nejvyšší soutěž.
Je známou věcí, že hokej není sportem jen pro muže. Svůj život s ním spojují i ženy a jednou takovou je Hana Hoďánková, která je už dlouhých 14 let členkou fanklubu Motorfans. V jeho hierarchii plní vysokou funkci 1. místopředsedkyně a její hlavní pracovní náplní je organizace výjezdů na venkovní utkání, psaní článků na web fanklubu a starost o finance. Zároveň je hodně aktivní i při samotných zápasech, jelikož plní na českých stadionech klíčovou roli bubenice. „Na hokej mě přivedl můj soused Mára, který chodil se svým taťkou a vzali mě jednou sebou do kotle a mě to začalo bavit. Vstoupila jsem do fanklubu a aktivně jsem se zapojila do fandění. Začala jsem jezdit na výjezdy, kde se mě ujala "starší garda",“ vzpomíná na své hokejové začátky. Fandění při zápasech Motoru posléze hodně ovlivnilo i její soukromý život. „Hokej mě baví, protože jsem mezi fanoušky našla druhou rodinu. A to vlastně doslova, protože jsem si na hokeji našla manžela, teda spíš on mě.“
Za tak dlouhou dobu, co Hanka chodí na hokej, už toho také spoustu zažila. Nejhezčí vzpomínky se jí vybavují z výjezdů na venkovní zápasy. „Asi nejraději vzpomínám na výjezd na Slavii z března 2007, kdy skákala půlka tehdejší Sazka arény a skandovala: „Kdo neskáče, není Motor! Hop! Hop! Hop!“. To byl neskutečný zážitek. Určitě unikátní byl vlakový výjezd do Jihlavy. Přece jen 1100 fanoušků ve speciálním vlaku se nevidí každý den.“ Svými slovy tak potvrzuje, že má Motor ve svých fanoušcích ohromnou oporu nejen na svém stadionu, ale mnohdy si pro sebe „ukradne“ domácí prostředí i na stadionech soupeřů. Během autobusových výjezdů je také spousta času „chmelit“ partu, jak Hanka říká, přičemž se zároveň i skvěle tmelí. Mezi oblíbené filmy výjezdníků na cestách pak patří například česká klasika: Ať žijí duchové! „Nelze opomenout „oslavu“ konce první znovuzrozené sezóny Motoru s hráči na ledě,“ dodává Hanka s tím, že těch zážitků je opravdu hodně a stále přibývají.
V plné přípravě a zároveň velkém očekávání je celý fanklub i s ohledem na přicházející baráž. „Hned na první barážové utkání do Pardubic jsme vypravili dva autobusy. Asi nebudeme dělat autobus na každé utkání ven, ale určitě se pokusíme naplnit jeden bus do Chomutova nebo Kladna a na druhé Pardubice.“ Být členem fanklubu není při výjezdu podmínkou a hlásit se tak může kdokoliv. Informace ke každému výjezdu bývají vždy na webových stránkách Motorfans. Kromě autobusů si fandové připravují na baráž i své hlasivky. Svou kreativitu budou demonstrovat různými pokřiky z kotle při zápasech. „Pokřiky na barážové týmy určitě vzniknou tak nějak spontánně. Kladno žere psy! (to už je teda známé), Není perník, jako perník! (na Pardubice) a něco s tataráčkem na Chomutov se určitě vymyslí,“ dodává Hanka s úsměvem.
Na zápasy Motoru chodí pravidelně fandit i další skupiny. Jedna taková vznikla oficiálně kolem roku 2005 a říkají si PragueMotorFans. Jak již název napovídá, patří do skupiny lidé přebývající v našem hlavním městě. Původem je ale většina z jižních Čech a v Praze jsou kvůli práci nebo studiu. Na zimním stadionu jsou od ostatních dobře k rozeznání podle speciálních mikin. Na domácí zápasy mají ale přeci jen daleko těžší dostupnost než ostatní, a tak je nenavštěvují tolik pravidelně. Přesto se snaží co to jde. „Jelikož rozlosování nám letos dopřálo o víkendu asi jen 8 domácích zápasů, moc často naše zástava doma nevisela. Během pracovního týdne už po pár letech v první lize přestala být trochu motivace jet na otočku na domácí zápas. Takže se přiznám, že jsem byl letos v týdnu na domácím zápase pouze v semifinále se Vsetínem. O víkendu jdu na každý domácí zápas,“ říká jeden ze členů skupiny Ondřej Muchka. „Co se týče výjezdů, tam je opačná situace. Z Prahy to máme do českých koutů všude do hodiny a není problém tedy v půl páté odjet hned po práci do Ústí nebo do Kadaně,“ dodává s tím, že si nejspíš nenechá ujít žádný z venkovních zápasů baráže.
Ondra v sobě chová také spoustu radostných vzpomínek a jedna z nich je vzhledem k začátku baráže i tematická. „Vzhledem k aktuální baráži si nemohu nevzpomenout na výjezd do Pardubic před dvěma lety. Po delší době se nás na hlavním nádraží sešlo tak dvacet lidí a vyrazili jsme společně vlakem. Ta euforie, která panovala snad ještě 15 minut po skončení zápasu, kdy Kondor dal vítězný gól minutu před koncem nelze popsat. Kdo tam nebyl, neuvěří. Taky je potřeba dodat, že jsme si tu euforii přenesli ještě do vlaku a spontánně zakoupili snad nejdražší rum v historii Českých Drah. Jednou se nám taky povedlo zorganizovat i zapůjčení vlastní tramvaje a objet s ní celou Prahu až do Vršovic,“ přidává hned další zážitek. „Myslím, že jediné, co by způsobilo zánik PMF je přejmenování Prahy na Brno,“ odpovídá na dotaz, zda je možné, aby se skupina rozpadla.
Dalším originálním uskupením, který podporuje Motor v jeho snažení na stadionech jsou Los Gaučos. Originální proto, že v kotli byste je většinou hledali marně. „Jsme již poněkud odrostlejší fanoušci, většina z nás má za sebou dřívější fandění v kotli, ale postupem času jsme si chtěli víc užít i sledování hokeje. Fanouškům na sedačkách se už tehdy říkalo trochu posměšně „Gaučáci“ což bylo synonymum pro diváky, kteří jen pohodlně sledují hokej v sedě a nefandí. Chtěli jsme to změnit a odtud pramení název spontánně vzniklého uskupení,“ vysvětluje jeden ze členů s přezdívkou Quak. Dohromady se spojili již v roce 2005 při úspěšné baráži Českých Budějovic s Jihlavou. „Tehdy na hokej chodilo něco málo přes 2 tisíce lidí a dalo se nás dohromady pár fanoušků s podobnými názory na hokej a život, kteří se do té doby znali jen prostřednictvím diskusního fóra. Pak jsme společně absolvovali výjezd na baráž do Jihlavy a z původně virtuálních přátel se stali kamarádi na celý život,“ zavzpomíná Quak na radostné období budějovického hokeje.
Fakt, že Los Gaučos do kotle většinou nechodí, ale vůbec neznamená, že by při zápase jen seděli jako leklé ryby. „Snažíme se i z tribuny k sezení zapojit do aktivního fandění a strhnout tak další fanoušky. Někdy se to daří více, jindy méně, tady v ČB fandění hodně záleží i na dění na ledě. Ale třeba na zápasech v Praze na Slávii jsme si koupili lístky k sezení naproti kotli a podařilo se nám i za pomoci přátel z Prague Motorfans „odpovídačky“ z domácího stadionu realizovat i venku,“ zmiňuje Quak spolupráci mezi fanouškovskými skupinami. Kromě fandění by se Los Gaučos chtěli v budoucnu angažovat i jiným způsobem. „Rádi bychom také vytvořili svůj stipendijní fond na podporu mladých talentovaných hokejistů, kteří třeba nemají odpovídající sociální zázemí v rodině,“ přidává Quak plán, díky kterému by se mohli věnovat hokeji i děti, pro které by to byl jinak problém.
Věrnost svému klubu fanoušci prokazují i když dojde na otázku, za jakých okolností by Motor přestali podporovat. „Museli bychom asi zemřít. Přežili jsme s Motorem i doby, kdy klubu vládla komunisticko-estébácká lůza z bývalého PZO, která nakonec připravila jihočeskou metropoli o extraligový hokej,“ pronáší s hořkostí v srdci Quak a v podobném duchu pokračuje. „Přežili jsme strašný „hokej“ pod slovenským odborníkem Ernestem Bokrošem. Takže jsme zoceleni a hned tak něco nás neodradí.“ Asi pouze zdravotní problémy by mě donutili přestat chodit na hokej, ale jinak jsem věrná Motoru,“ přidává své důvody Hanka Hoďánková.
Jaké jsou největší hokejové sny spojené s fanděním odpovídají všichni shodně. Postup Motoru do extraligy, kam podle nich klub jednoznačně patří. Jestli je na to tým dobře připraven a podaří se mu to, uvidíme v příštím měsíci. Fanoušci na to ale jednoznačně připraveni jsou a budou tým tlačit za vítězstvím v každém zápase jako ten správný pomyslný šestý hráč na ledě. „Ještě bych si přál více čistých záchodů na čerpacích stanicích, méně dopravních kolon a více zábavní pyrotechniky,“ dodává závěrem Ondřej Muchka.
