Unavení, kulhající, ale šťastní – tak přicházeli lidé do cíle dálkového pochodu Military Death March, který o víkendu proběhnul na Šumavě. Šestého ročníku akce, jež připomněla oběti pochodu smrti z roku 1945, se zúčastnilo 1 500 lidí.
Vedle rekreačních chodců dorazili na Šumavu i zkušení borci. Radek Plesník z Valašského Meziříčí pokořil nejdelší trať měřící 117 kilometrů za 16 hodin. „Prvních sto kilometrů jsem běžel. Pak už jsem jen relaxoval a užíval si šumavskou krajinu,“ uvedl pětadvacetiletý sportovec, který pracuje jako lesník a ve volném čase se věnuje triatlonu.
V překonávání dlouhých tras není žádným nováčkem. Nejvíc ušel asi 520 kilometrů, když se vydal z nejvýchodnějšího bodu republiky, přes Šumavu a její nejvyšší vrchol Plechý na české straně, až do nejzápadnějšího cípu Čech na Ašsku. Jeho největším snem ale zůstává přejít Ameriku – od Mexika až do Kanady. „Chtěl bych to zvládnout do třiceti let, protože pak už mi to nikdo nedovolí,“ zasmál se Plesník.
Netradičního pochodu se rodák z Beskyd zúčastnil potřetí. „Je to moje srdcovka. Šumavu mám rád. Sedí mi i styl pochodu, že vás nikdo nevodí za ručičku, musíte improvizovat. Organizátoři se snaží stále něco vylepšovat. Každým rokem je tak akce lepší,“ pochválil zabezpečení pochodu Radek Plesník.
Nejdelší trasu chtěl ujít i Tomáš Kasal z Vodňan. Nakonec se s kamarády rozhodli skončit na 75. kilometru. „Už to nejde. Jestli bolí nohy? To se nedá vůbec popsat, to se musí zažít,“ sdělil své pocity, když v cíli přebíral medaili za trať označenou jako „extreme“.
Zničený se cítil i svobodník Tomáš Matoušek, který na Šumavu přijel se spolužáky z vysoké vojenské školy z Brna. „Trasa byla hodně různorodá – do kopce a zase z kopce. Nespali jsme, měli jsme jen krátké pauzy, trochu jsme i zabloudili,“ popsal průběh pochodu od startu v deset hodin večer až po příchod do cíle v sobotu ve dvě hodiny odpoledne.
Šestadvacetiletý student se pochodu zúčastnil poprvé. „Vzal jsem si batoh se zátěží pětadvaceti kilogramů. Přecenil jsem své síly a podcenil náročnost terénu,“ přiznal svobodník Matoušek. Přesto už v cíli plánoval, jak si příště vezme lepší vybavení a obuv.
Akce byla náročná také pro organizátory. Čtyři dny byli na nohou, aby připravili zázemí startu a cíle ve vimperském autokempu Vodník a zabezpečili průběh pochodu. Tomu předcházela několikaměsíční příprava. „Jen zpracování certifikátů zabralo desítky hodiny,“ svěřil se nadrotmistr Jaroslav Nábělek, který byl s kapitánem Lukášem Perným hlavním organizátorem pochodu. „Schopný jsem teď myslet akorát na horkou vanu, dobré jídlo a normální postel,“ odpověděl se smíchem na otázku, jaké novinky chystají pro příští ročník pochodu Military Death March.
