Je mu pouhých devatenáct let, jeho životním snem je režírování filmů a zatímco většina jeho vrstevníků tráví volný čas sportem nebo zábavou v klubech, on se raději zavře do střižny nebo obsluhuje kameru na place. Řeč je o Petru Hejzlarovi, který se pokouší o husarský kousek. Bez větších zkušeností s filmem se mu podařilo dát dohromady scénář filmu, který je natolik poutavý, že oslovi i více či méně zkušené herce. Společně s nimi nyní finišuje na přípravě filmu Z města na venkov, který by měl zamířit do českých kin v září letošního roku.
Jak vůbec vznikl příběh, na kterém je postavený scénář?
Je to můj životní příběh, kterým jsem se nechal inspirovat. Ve filmu se mísí příběhy mladé a starší generace a dějovou linku utváří téma vztahů. Mladý muž Patrik se rozchází se svou přítelkyní z důvodu nevěry a vrací se po mnoha letech za rodinou do rodné vesnice. Patrikova rodina má na vesnici velký ranč s koňmi a dobytkem. Bohužel ani na venkově se Patrik nemá o moc lépe. Rozchod ho stále bolí a tím pádem začíná propadat alkoholu. Z těžkých chvil se mu rodina snaží pomoci prací na strýčkově ranči, avšak on na těžkou a špinavou práci není zvyklý. Patrik se tedy snaží začít nový život na venkově. Na ranči pracuje i mladá krásná brigádnice, která mu ukáže, jak to na ranči chodí a kolik je zde třeba zastat práce. Po nějaké době se začínají sbližovat a vytvářet si mezi sebou pouto. Vše se ještě více zkomplikuje, když se na ranči objeví pošťačka s dopisem pro Patrika a mladý kluk se dozví o dědictví, které mu odkázala jeho zesnulá prababička. Film by měl zaujmout všechny generace.
Jak jste se ve svých devatenácti letech vůbec dostal k filmu?
Začínal jsem jako amatér u Tomáše Magnuska, který natočil třeba známý film Bastardi. Film je něco, co mě neuvěřitelně naplňuje.
Jak bylo vybíráno herecké obsazení? Jde především o mladé herce.
Ano, je to tak a je to záměrně. Bez mladých lidí, kteří jsou do natáčení nadšení, by to nešlo. Navíc o nich je především tenhle film. Na natáčení jsme také oslovili zkušenější herce jako Yvettu Kornovou nebo samotného Tomáše Magnuska. Ve filmu se objeví také známý český herec Milan Chára a v hlavní roli Dominik Tobola.
V jaké fázi je nyní natáčení?
Už finišujeme. Film by měl jít v září do kin, takže moc času nezbývá. Natáčení by tak mělo být ukončeno v půlce července a pak zbývá jen střihání a dělání hudby. O veškerou postprodukci se starají studenti, pro které je to koníček. Ve finále jsme velká parta, která se natáčením baví.
Co vás při natáčení nejvíce překvapilo? Určitě vás napadne alespoň jedna věc, na kterou budete dlouho vzpomínat.
Silný zážitek bylo, když jsme se poprvé sešli. Musím říct, že zatím bylo víc těch pozitivních zážitků než negativních. Jediné, co nás zatím moc netěšilo, bylo počasí. Jelikož jde o letní film, nebylo úplně ideální natáčet v teplotách pod bodem mrazu. To ale diváci při sledování filmu nepoznají.
Jste mladý režisér, který nemá tolik zkušeností. Jak těžce se vám shání finance na celovečerní film?
Je to složité. Materiálně většinou pomáhají rodiče, ale finančně jsme odkázání na sponzory. Určitě je v začátcích velmi složité sehnat peníze na něco, čemu nemusí každý úplně věřit. Vždycky se ale dá najít nějaká cesta. Proto mě potěšilo také to, že řada herců šla do natáčení bez nároku na honorář, protože mě chtějí podpořit v tom, co mě baví.
Jste Východočech, natáčel jste tedy především v okolí Hradce Králové?
Ano, je to tak. Vyrazili jsme také do Náchoda, Červeného Kostelce nebo také na zámek do Nového Města nad Metují. Jedna scéna se natáčela také v Praze, ale to je výjimka.
Vím, že jste student Střední školy služeb, obchodu a gastronomie v Hradci Králové. Jak jde skloubit natáčení a vše kolem se školou?
Velmi těžko. Nejde jen o natáčení. Píšu si sám scénář a za mnou jde také veškeré zařizování kolem. Mimo jiné se starám také o zařizování distribuce filmu do kin a další věci s tím spojené. Škola i tak zůstává prioritou.
Plánujete v případě, že bude mít film pozitivní odezvu dobít filmová plátna s dalším filmem?
Ano, už teď mám rozepsané další dva scénáře. Vše je ale otázkou financí, času a vlastně i šťastných náhod. V tenhle moment mě ale nejvíc těší pozitivní odezva samotných herců, kteří na prvním filmu spolupracují.
Foto Jana Petrů
