Překvapivý objev mají za sebou budějčtí vědci z Biologického centra Akademie věd České republiky. Pomocí molekulárních analýz objevili se svými kolegy z Košic v pstruzích z Argentiny a Chile druh tasemnice, který se dosud vyskytoval jen na severní polokouli. Konzumací ryb se mohou lidé tímto parazitem nakazit.
Škulovcem širokým se mohou lidé nakazit poté, co sní nedostatečně tepelně upravené rybí maso. Tasemnice se totiž vyvíjí ve vodním prostředí a potřebuje k tomu dva mezihostiletele. Konečným hostitelem je pak člověk, kterému se usadí ve střevě, kde může dosáhnout délky až 15 metrů.
„V učebnicích se píše, že tato tasemnice ubírá pacientům vitamin B12, způsobuje chudokrevnost a hubnutí. Jednalo se ale o vzácné případy pacientů s nedostatečnou výživou převážně z Finska po druhé světové válce. Ostatní studie ukazují, že až 80 procent pacientů nepociťuje žádné příznaky a jen 20 procent pacientů uvádí bolesti břicha či průjem,“ popisuje nákazu tímto škulovcem parazitolog Roman Kuchta z Biologického centra AV ČR.
Výskyt tohoto druhu parazita byl dosud potvrzen jen v severní Americe u hranic USA s Kanadou. „Zajímavé je i to, že na severu nenapadá tento druh škulovce pstruhy ani jiné lososovité ryby, ale okouny, candáty či mníky. Tito přirození hostitelé se ale nevyskytují v Jižní Americe, a tak v Patagonii došlo k zajímavému přeskoku na netypického hostitele, kterého v domovině nikdy nenapadá,“ říká Roman Kuchta.
Nepůvodní pstruzi byli zavlečeni ze severní Ameriky a Evropy do mnoha jezer jihoamerické Patagonie. V současnosti se hojně vyskytují v Argentině, Chile a také v největším jihoamerickém jezeře Titicaca v Peru a Bolívii. Odtud jsou pstruzi vyváženi do okolních zemí a je dokonce možné, že jsou příčinou vypuknutí diphyllobothriozy, tedy onemocnění způsobeného touto tasemnicí, v Brazílii kolem roku 2005.
Je stále záhadou, jak se tento škulovec dostal do Patagonie. Přivézt jej mohli nakažení imigranti z Evropy či severní Ameriky, nebo se parazit v jižní Americe vyskytoval. V druhém případě však vědcům chybí původního rybí hostitel. „Hypotézy existují, ale nejsme schopni je zatím potvrdit. Pracujeme na tom pomocí molekulárních metod,“ uzavírá Kuchta.
