Chtěl jsem potěšit kolegy v práci, tak jsem vytvořil Budějovánky, říká designer Martin Hrabánek

„No, jmenuju se Martin a jsem normální Budějčák. Ježíš, na to, kdo jsem, se asi musíš zeptat někoho jiného. Nevím, co odpovědět,“ začíná s rozpaky a smíchem vyprávění designér. Sám o sobě moc mluvit nechce, ale jak přijde dotaz na práci, rozzáří se. „V práci už jsem přišel na to, že musím pořádně poznat toho, pro koho v tu chvíli pracuju. Není to o tom, že dostanu zadání, zavřu se na 15 dní do jeskyně, a pak ze mě něco vyleze. Moje práce musí jasně reflektovat klienta, který se výsledkem spolupráce bude prezentovat,“ říká jistě.

Důvodem naší schůzky byl projekt, který Martin vytvořil před třemi lety. „Vím to přesně, bylo to 15. února 2016. Pracoval jsem ve webovém studiu, byli jsme tam skvělá parta a já chtěl kluky něčím potěšit. Byl jsem tehdy sám v bytě a měl spoustu volného času. Tenkrát hrozně frčely omalovánky New Yorku, tak jsem si říkal, že je to vlastně fajn nápad, který se dá aplikovat všude. Z Googlu jsem si ze satelitního snímku udělal obrázek Budějc a na tabletu jsem to překreslil,“ popisuje, jak vlastně nápad na omalovánky vznikl.

Po dvou týdnech vylezly Budějovánky. „Klukům se to hrozně líbilo, měli jsme je v kanceláři fakt docela velký a ve volných chvílích jsme je vybarvovali. Časem jsme na Černou věž přimalovali draka, duhu v pozadí, do Stromovky jsme schovávali různé věci,“ vzpomíná Martin.

Jeden čas studio omalovánky prodávalo za výrobní cenu 30 korun, ale nebyl čas se prodeji aktivně věnovat a jak sám Martin říká, finanční zisk nebyl původním záměrem. Po čase Budějovánky objevil v šuplíku a rozhodl se, že jim zkusí znovu vdechnout život. „Bylo to pořád aktuální a přišlo mi škoda, nechat je zapadnout. Zkoušel jsem kontaktovat budějcké infocentrum, jestli by o ně nebyl zájem, ale nikdo se mi neozval. Tak jsem si řekl, že to vystřelím sám za sebe,“

Budějovánky mohli lidé vidět na akci Město lidem, lidé městu, kde je mohli v roce 2016 vybarvovat. Sem tam je Martin vytiskl, schoval někde ve městě a na Facebooku dával indicie, kde je najdou. Časem se mu začali lidé ozývat, kde je seženou, jestli se dají někde vytisknout. „Dali jsme proto s kamarádem Danem Sitkem dohromady web, kam jsme umístili volně ke stažení různé velikosti omalovánek. Tím, že jsou to vektory se to dá roztáhnout do obřích rozměrů,“ vysvětluje Martin.

Jako správný kritik říká, že to není vůbec precizní práce. „Snažil jsem se alespoň detailně vykreslit třeba různá okna. Vůbec se mi ale nepovedla radnice, ta je fakt tragická,“ směje se. Některé budovy v omalovánkách jsou větší, prý proto, že jsou významnější. Na první pohled vás tedy možná zaujme už zmiňovaná radnice, Černá věž nebo Rabštejnská věž. „Větší jsem udělal i budovu firmy, ve které jsem pracoval,“ přiznává.

Kompletně vymalované Budějovánky ještě neviděl, ale pár zajímavých zpracování se prý objevilo. „Je skvělý, že to není nijak omezený. Viděl jsem to malované vodovkami, jeden kluk to dělal jen černobíle, sem tam si někdo něco přimaluje. Fantazii se meze nekladou,“ říká Martin.

Na otázku, zda by do něčeho podobného šel znovu odpovídá trochu s rozpaky. „Kdyby bylo víc času, tak možná jo. Ale spíš si nacházím volný čas pro jiné věci, které možná víc souvisí s tím, co dělám. Tohle je taková grafika pro zábavu,“ uzavírá Martin Hrabánek s tím, že ale nikdy neříká nikdy. „Jeden kluk už mě lanařil, abych udělal Krumlovánky,“ říká se smíchem.