Nejméně sedmero vlků, z toho minimálně tři loňská mláďata, se pohybuje v centrální části Šumavy. Tento počet byl potvrzen v terénu při sledování stopní dráhy vlků a následně z fotopastí. Bohužel aktuálně jeden vlk na území Šumavy nepřežil střet s autem.
„Že se na Šumavě pohybuje smečka nejméně sedmi vlků, jsme vytušili na konci loňského roku. V oblasti Modravska jsme sledovali stopní dráhu těchto šelem, která se na několika místech rozdělila do sedmi samostatných tras,“ vysvětlil jeden ze základních způsobů monitoringu vlka obecného zoolog Správy NP Šumava Jan Mokrý.
Počet vlků potvrdil záznam z fotopasti, která je umístěna v blízkosti výběhů v Srní. Divocí vlci, kteří se do České republiky přirozeně šíří z okolních států, se na Šumavě objevují už více než tři desetiletí. Ale skutečně trvale jsou na Šumavě od roku 2015. V roce 2017 byla poprvé v novodobých dějinách potvrzena reprodukce. Přestože docházelo a dochází ke sporadickým přímým pozorováním vlka člověkem, všechna zásadní zjištění pocházejí z monitoringu pomocí fotopastí a dalších pobytových stop. Vlci jsou ostražití a nedůvěřiví k novým věcem v terénu. Zejména pokud vydávají zvuk a svítí. Proto je natočení či vyfotografování vícečetné smečky stále unikátní.
„Každopádně stopování, genetika i fotomonitoring potvrzuje, že se vlci na Šumavě udrželi a opět se reprodukovali. To, že ale monitoring vlků, na kterém spolupracujeme mimo jiné s kolegy z Národního parku Bavorský les, není nijak jednoduchý, dokládá i to, že v roce 2018 jsme my, ani kolegové v Bavorsku nezískali žádnou fotku nebo video, kde by byla zachycena mláďata narozená v tom roce,“ řekl náměstek ředitele Správy NP Šumava Martin Starý.
Přesný počet vlků, který na Šumavě žije, nelze určit. Početnost se dá pouze přibližně odhadovat. Nejméně jeden další vlk je pravidelně focen v oblasti západní Šumavy, a další vlk nebo vlci jsou pozorováni v oblasti šumavského jihu. Zda se jedná o stejné jedince ze stávající centrální smečky, není zatím zřejmé. Toto lze zjistit pouze porovnáním DNA ze sebraných vzorků trusu, či jiného genetického materiálu.
„Jednak přes Šumavu některá zvířata mohou pouze procházet při hledání partnera a nového teritoria a za druhé i mláďata, která se tu narodí, mohou ve smečce zůstat třeba jen rok. V současné době můžeme s jistotou tvrdit, že na území Národního parku Šumava žije minimálně 7 jedinců,“ uvedl Jan Mokrý.
V pondělí 16. března letošního roku byli zaměstnanci Správy informováni o tom, že na silnici I/4 nedaleko Horní Vltavice byl vozidlem sražen vlk. V roce 2019 také byli zaměstnanci Správy Národního parku Šumava přivoláni k desítkám případů napadení hospodářských zvířat. Většinou se jednalo o škody způsobené vlkem obecným. Ne vždy to však bylo možné jednoznačně prokázat. Například před několika lety bylo během šetření prokázáno napadení ovcí dvěma psy. Ve všech případech, kdy se prokáže, že škoda byla způsobená vlkem či rysem, mohou chovatelé žádat o náhradu škody na příslušný krajský úřad.
Přirozenou potravu vlků tvoří většinou spárkatá zvěř tedy jeleni, srnci, divoká prasata, ale například i bobři. Jen v roce 2019 nalezli zaměstnanci Národního parku Šumava více než dvacet kusů jelenů, laní a kolouchů, ve věku zhruba půl roku až šest let, které jednoznačně ulovili vlci.
Ministerstvo životního prostředí také nově připravilo a schválilo strategický dokument „Program péče o vlka“. Ten je souborem opatření směřujících k omezení vzniku škod na hospodářských zvířatech a snížení dalších konfliktů, které s přítomností vlka v naší krajině souvisí, včetně budoucího stanovení tzv. příznivého stavu populace a stanovení jednotného postupu příslušných orgánů při nestandardním chování vlka.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
