Bez ohledu na to, zda zelené politice fandíte, nebo nikoliv, tomuto trendu v příštích dekádách neuniknete. Představitelé Evropské unie dali již přijatými i připravovanými směrnicemi jasně najevo, že udržitelný růst provázený masivními investicemi do čistších zdrojů výroby energie, uhlíkové neutrality nebo zefektivnění práce s odpadem budou výzvami všech členských zemí. Významné změny čekají především odpadové hospodářství. Závazné cíle již mají své časové rámce, tudíž je nutné k těmto cílům budovat cestu efektivními investicemi.
Balíček cirkulární ekonomiky, který bude determinovat budoucnost odpadového hospodářství v Evropské unii, přináší členským zemím nekompromisní cíle. Mezi nimi například vytřídění a recyklaci 55 % municipálního odpadu do roku 2025 (65 % v r. 2035), povinné třídění bioodpadu od r. 2025, pokles skládkování na 10 % odpadu do roku 2035, smělé recyklační cíle pro jednotlivé obalové materiály (papír, sklo, dřevo, plasty, hliník, kovy) nebo tvrdá omezení plastů na jedno použití.
Zejména omezení skládkování je velmi zásadní výzvou, neboť je v členských zemích EU stále velmi intenzivně využívanou koncovkou pro obrovské množství odpadů. Divíte se proč? Protože je nejlevnější. I v České republice končí téměř polovina komunálního odpadu (tj. vašeho odpadkového koše na směsný odpad) zahrabaná v zemi. Nekompromisní regulace přináší kromě zelené změny také nerudovskou otázku: Kam s ním?
Odpověď na tuto otázku dává tzv. odpadová pyramida, která hierarchicky uspořádává žádoucí nakládání s odpady v EU:
Jelikož není možné veškerý odpad eliminovat, opětovně využít nebo recyklovat, je důležité zbavit se hlavně dvou nejméně žádoucích způsobů, tedy spalování bez výroby energií a samozřejmě skládkování.
A právě zde se nabízí řešení označované zkratkou ZEVO. Ta je akronymem termínu Zařízení pro energetické využití odpadu, tedy termického zpracování odpadu jako materiálu, z něhož je vyrobena tepelná či elektrická energie, nebo obě zároveň v tzn. kogeneračním režimu. Pokud odpad odpadovou pyramidou propadá směrem dolů, je právě energetické využití tím posledním smysluplným způsobem, jak s odpady nakládat.
Čtvrtek, 23. července 2020, 15:51
Zkuste si tipnout, jaké procento odpadu vyprodukovaného v tuzemsku končí na skládkách bez dalšího využití. Deset, dvacet nebo dokonce třicet procent? Málokdo by hádal, že je to téměř padesát procent. Zbylých pětatřicet procent najde využití díky...
To znamená, že členské země, a mezi nimi i Česká republika, se neobejdou bez investic do výstavby těchto zařízení, v nichž bude končit část komunálního odpadu. V České republice jsou zatím v provozu čtyři taková zařízení – konkrétně v Praze, Liberci, Brně a Chotíkově nedaleko Plzně – které společně disponují teoretickou kapacitou zhruba 750 tisíc tun ročně. Pro naplnění evropských odpadových cílů je s přihlédnutím ke struktuře odpadů však nutné roční kapacitu rozšířit o více než 900 tisíc tun. Je tedy jasné, že se neobejdeme bez dalších zařízení, a to nad rámec plánovaných projektů v Mělníku (320 tisíc tun ročně) a Komořanech (150 tisíc tun ročně).
S nutností těchto investic je spojen jeden zásadní problém, a sice vnímání veřejnosti. Její část, vycházející z logiky škodlivosti jakéhokoli nového průmyslového zdroje či průmyslové činnosti, ZEVO může vnímat jako něco negativního a toxického. Iracionálně. ZEVO je pravým opakem pejorativních přídavných jmen, jelikož přírodu zbavuje již vzniklého a v současnosti jinak nevyužitelného odpadu, který mění na potřebné teplo a elektrickou energii. Využití technologií umožňuje minimalizovat dopady na životní prostředí, plánováním plynulé logistiky počínaje po efektivní odfiltrování škodlivin ze spalin vypouštěných do ovzduší. A v zahraničí to dávno vědí.
Možná vás překvapí, že třeba v superčisté dánské Kodani stojí ZEVO v centru města – jedná se o architektonický skvost, na jehož střeše je lyžařská sjezdovka. Doporučuji si projekt s názvem Amager Bakke vyhledat. Také vídeňské ZEVO Spittelau, navržené známým architektem Hundertwasserem, stojí v samotném centru metropole, pár kilometrů od turistických skvostů jako jsou Radnice, Opera nebo Karlovo náměstí, s nimiž sdílí stránky turistických průvodců. A tak bychom mohli pokračovat.
Pátek, 17. května 2019, 10:23
Až osmdesát tisíc tun hnědého uhlí ročně by mohlo ušetřit plánované propojení jaderné elektrárny Temelín s budějckou teplárnou. Nejen o právě probíhající výstavbě šestadvacet kilometrů dlouhého horkovodu se v rozhovoru pro Drbnu rozpovídal předseda...
Při podobných důležitých infrastrukturních stavbách je zásadní překonat tzv. NIMBY efekt. NIMBY (z anglického „Not In My Back Yard“) označuje situaci, kdy si člověk sice uvědomuje důležitost projektu, ale zkrátka nechce, aby byl realizován zrovna v jeho blízkosti, za jeho domem. Typickým příkladem je dálnice. Proti její výstavbě také lidé zprvu bojují, aby si pak pochvalovali, jak zrychlila dopravu (i když to mnohdy nepřiznají veřejně).
Investice do infrastruktury v odpadovém hospodářství jsou potřebné. Proti moderním ZEVO nemá smysl bojovat – je to budoucnost odpadového hospodářství a bez jejich výstavby se neobejdeme. Spíše dává smysl sledovat nejlepší praxi ze zahraničí a snažit se projekty nejen že „neodbýt“, ale udělat z nich efektivní a přirozenou součást veřejného prostoru, která jej architektonicky pozvedne.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.