Pátek, 26. března 2021, 09:00
Práce se spojkou, přesnost na milimetry a důvěra k navádějící osobě – to vše je důležité při takzvaném vagónování, jak vojáci zkráceně nazývají nakládku techniky na železnici. Všechny činnosti s tím spojené nacvičovali tento týden ve Strakonicích příslušníci 25. protiletadlového raketového pluku, jež se připravují na zahraniční misi do Litvy.
Ani špatná epidemiologická situace nemůže ovlivnit závazky České republiky vůči NATO. „Zastavit se tak nemůže ani příprava našich vojáků, kteří budou od letošního července působit v Pobaltí v rámci Alianční předsunuté přítomnosti,“ uvedl major Roman Dvořák, který bude v Litvě strakonickým vojákům velet. „Cílem výcviku bylo zdokonalit velitele a štáb při plánování a organizaci přesunu po železnici, jednotky si zase procvičily nakládání a upevňování techniky na železniční vozy,“ upřesnil major Dvořák, jenž výcvik řídil.
Při praktickém navádění vozidla na vagón musí být mezi řidičem, navádějící osobou a skupinou, jež zakládá klíny pod techniku, stoprocentní důvěra. „Řidič má sklopená zrcátka, aby se sám nesnažil kontrolovat umístění vozidla na vagónu. Soustředí se pouze na navádějící osobu a přesně reaguje na signály. Jedině tak může těžkým vozidlem najet a zastavit na vrcholu klínu. Kolegové z nakládací skupiny následně dostávají povel k založení protilehlého klínu,“ popsal major Dvořák, jak probíhal výcvik.
„Jako řidiči je mi v podstatě jedno, jestli jedu po úzké silnici nebo rampě. Nejdůležitější je ale komunikace s člověkem, který mě navádí. Musím mu plně důvěřovat. Najíždění techniky na vagón je hodně o přesnosti, kolikrát záleží na milimetrech,“ zdůraznil jeden z řidičů četař M. D.
Na vlastní kůži si mockrát vyzkoušel, co všechno může vojákům nakládku zkomplikovat. Kromě tmy a špatných světelných podmínek to může být sníh, déšť, mráz, náledí nebo jednoduše únava řidičů.
Zatím asi nejnáročnější převoz absolvovali strakoničtí vojáci na podzim 2018, kdy se s technikou přesouvali do Norska na cvičení Trident Juncture. Poprvé přepravovali techniku i lodí. Jako každá premiéra se to neobešlo bez komplikací. „Myslím si, že i přesto jsme ostatním vojákům z NATO předvedli, že Češi jsou dobrý tým a dovedou si poradit s každou překážkou. Získali jsme zároveň cenné zkušenosti, které nás posunuly dál,“ zavzpomínal na náročný přesun nadrotmistr L. S., který se vagónování ve Strakonicích účastnil jako jeden z instruktorů.
Kromě navádění a najíždění techniky, procvičovali vojáci také to, jak ji správně na železničních vozech zajistit. K tomu používali klíny a upevňovací popruhy. Nadrotmistr L. S. potvrdil, že najet správně na klín, není hračka. „Důležitá je šikovnost řidiče, který se musí naučit pracovat se spojkou, řazením rychlostního stupně a parkovací brzdou. Musí být schopen rozjet se tak, aby mu vozidlo nepopojelo dopředu ani dozadu. Musí reagovat na povel navádějícího. Musí předvídat a počítat s tím, že vozidlo může uklouznout,“ vysvětlil instruktor, jaké nároky jsou kladeny na řidiče.
Vojáci zajišťovali techniku také pomocí upevňovacích popruhů. I zde platí pravidla, která je nutné dodržet. Háky musí být dobře zajištěné, aby se při jízdě neuvolnily. Při křížení pásů zase kov nesmí přijít do styku s textilií popruhu, aby jej neprořízl. Vojáci musí znát konstrukci vozidel, aby věděli, k čemu mohou popruhy připevnit.
Nakládání techniky na železnici vojáci pravidelně procvičují. „Manipulujeme s vojenskou technikou, jejíž hmotnost se pohybuje v řádu tun. Opatrnost je tak skutečně na místě. Musíme tyto dovednosti cvičit, aby je vojáci dostali do krve,“ doplnil nadrotmistr L. S.
Výcvik strakonických vojáků proběhl ve spolupráci s Regionálním střediskem vojenské dopravy Plzeň. Techniku zatím vojáci nakládali jen cvičně. Naostro je to čeká letos v červenci, až se budou přesouvat na půlroční misi do Litvy.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
