Mým cílem je ukázat, že politika je normální a není to jen záležitost šedesátníků, říká František Talíř

Jak byste zhodnotil rok od krajských voleb?
Řekl bych, že byl velmi intenzivní a snad i úspěšný, což nám vlastně řeknou lidé v dalších volbách. Hodnotil bych ho ale jako rok covidový, kdy některé naše projekty brzdilo to, že jsme se v rámci krizového řízení museli starat o přeplněné nemocnice nebo o to, aby OČKO centra fungovala tak, jak mají. Na druhou stranu je to rok, který mi dával smysl každý den.

Na kraji máte na starost mimo jiné cestovní ruch a životní prostřední. Cestovní ruch už delší dobu nezažívá úplně šťastné období. Kraj se snažil tu situaci řešit pomocí různých kampaní. Povedlo se to? Povedlo se nalákat turisty na jih Čech?
Jihočeský kraj zaznamenal ve třetím čtvrtletí letošního roku nový návštěvnický rekord. Předběžné výsledky za toto období překonaly i předcovidové léto roku 2019. Podle čerstvě zveřejněných údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) navštívilo od začátku července do konce září jihočeský region bezmála 820 000 hostů, kteří zde strávili téměř 2,5 milionu nocí. Historicky nejvyšší čísla návštěvnosti nás samozřejmě těší. Pozitivní je, že se i díky zářijové kampani Jihočeské centrály cestovního ruchu podařilo prodloužit průměrný počet přenocování, který v tomto období dosáhl hranice tří nocí na jednoho hosta. Díky tomu jsou turisté na jihu Čech déle, navštíví více míst, což ve finále pomáhá i dalším podnikatelům v oblasti cestovního ruchu.

Naším cílem je nedělat podporu nějakým neúčelným rozhazováním peněz, ale cíleně zvát turisty a návštěvníky na jih Čech v době mimo hlavní sezóny a motivovat je, aby u nás zůstali co nejdéle. To byl zároveň smysl naší podzimní kampaně „Dovolená v jižních Čechách.“ Právě to je nejlepší forma podpory místních podnikatelů, ne nějaké uměle nastavené příspěvky.

Na kampaních jste pracovali zejména s Jihočeskou centrálou cestovního ruchu, která v minulém roce prošla relativně velkou změnou, co se vedení týče. Jaká je tam nyní situace?
Změna na pozici ředitele takto důležité instituce je vždy krokem do nejistoty. Na druhou stranu šlo o rozhodnutí pana ředitele, které jsme respektovali a já jsem velmi rád za vše, co pro cestovní ruch na jihu Čech udělal.

Díky dobře sestavenému týmu se změna do práce centrály nijak výrazně nepodepsala a celý tým i s novým vedením šlape velice dobře. Aktuálně připravují kampaně na příští rok.

Pro mě je důležité, aby dělali nejen to, co je nutné v jejich popisu práce, ale byli tady i jako pomocná ruka pro podnikatele z cestovního ruchu, kteří třeba potřebují pomoc s různými dotacemi a podobně.

České Budějovice připravují kandidaturu na Evropské hlavní město kultury, což by mohlo být pro cestovní ruch na jihu Čech velice zajímavou příležitostí. Jak hodnotíte šance Budějc na úspěch?
Věřím, že šanci mají a mají rozhodně co nabídnout. Je třeba si ale říct, že ta konkurence je opravdu velká – Liberec, Brno. Minule titul získala Plzeň, což nám geograficky možná trošku škodí. Na druhou stranu, uděláme všechno pro to, aby se to povedlo.

A jak konkrétně?
Dnes jsme jako Jihočeský kraj uzavřali s městem České Budějovice memorandum o spolupráci na této kandidatuře. S Centrálou cestovního ruchu už jsme vyrazili například do Lince, které ten titul také mělo, pobavili jsme se o tom, co pro to udělali oni, nabízeli nám nějaké know-how a radili, co můžeme nyní udělat pro to, aby to vyšlo.

Když se podíváme ještě na životní prostředí, které máte také na starost, co je podle vás v tomto směru největší bolestí Jihočeského kraje?
Možná tady byla historicky taková úplně nesmyslná nespolupráce mezi krajem, univerzitou a národním parkem Šumava. Tohle je třeba diametrálně změnit a posadit lidi, kteří možná mají rozdílné názory, k jednomu stolu a diskutovat. Příkladem je třeba projekt Přírodovědecké fakulty, kde se snažili o návrat sudokopytníků do krajiny na Třeboňsku. Kraj to mohl podpořit podepsáním přihlášky a potvrzením, že je ten projekt dobrý. Univerzita tím měla větší šanci na úspěch a získání evropských peněz. Projekt, ve kterém šlo čistě o synergii. V úterý jsem měl zase jednání s ředitelem NP Šumava Pavlem Hubeným a už máme v hlavě několik společných projektů. Zkrátka spolupracovat je přínosem pro všechny. Lidi i přírodu.

Přejdu teď na trochu jiné téma, ale zůstaneme u životního prostředí a té synergie. V poslední době vzniká na území kraje mnoho technologických parků. Je to přirozeně spojené například se výstavbou dálnice. Velmi často lidé ale proti těmto stavbám bojují, protože jsou poměrně velkým zásahem do přírody. Jak tuhle situaci vnímá kraj? Měl by podle vás nějak počet těchto projektů regulovat?
Tady se potkává, že mám na starosti nejen životní prostředí, ale také regionální rozvoj. Nejde to nutně proti sobě, ale je to výzva. Mně je bytostně cizí, aby se do krásné úrodné půdy nalil beton, postavila se tam hala, ze které bude sklad s agenturními zaměstnanci a za pár let se to zavřelo a půda byla navždy zničená. Za mě je proto správným krokem tlačit například na to, aby ty haly vznikaly na brownfieldech, byť my na tom – jako kraj – máme velice omezené pravomoci. Snažím se být ale u všech těch jednání, abychom docílili třeba toho, že připravovaná hala nebude zbytečně velká, bude mít zelenou střechu a další různé kroky, kterými docílíme nějaké oboustranně výhodné strategie.

Jedním z velmi výrazných projektů letošního roku byla revitalizace Vrbenských rybníků. Jaké jsou tam plány do budoucna?
Ano, tenhle projekt je opravdová radost nejen pro mě, ale i pro většinu jeho návštěvníků. A skvělé je, že se prozatím jednalo pouze o jednu z etap, která se nám podařila dotáhnout a další nás ještě čekají. Máme za sebou odbahnění dna, vytvoření ostrůvků s kamerami. V dalších plánech máme například vytvoření infocentra, dalších naučných stezek nebo třeba ptačí pozorovatelny, kde by měli lidé možnost se více rozhlédnout s dalekohledem po rybnících. Ta už se brzy začne stavět a měla by být hotová do poloviny příštího roku.

Nyní už připravujeme další etapy, které zahrnují například další odbahnění Vávrovských rybníků. Je to ale zatím vše výhledové a podmíněno tím, jestli získáme evropské dotace, protože samotný kraj na tohle určitě finance nemá. Určitě jsme ale na jejich využití plně připraveni.

Jak je na tom politika s mladými lidmi? V rozhovoru, který jsme spolu dělali těsně po volbách jste zmiňoval, že je skvělé, že dostávají šanci mladší generace. Vnímáte to pořád tak?
Vnímám to pozitivně, ale v tomto ohledu je stále hodně místa pro zlepšení. Opravdu bych si přál, aby se ještě více mladých lidí aktivně zajímalo o veřejné dění a měli odvahu vstoupit aktivně do politiky. Můj cíl je ukázat, že politika je normální a není to jen záležitost starší generace – a mladí lidé je musejí poslouchat. Snažím se o to, aby se lidé nebáli nastoupit do politického vlaku a pak se rozhodli, jestli je to pro ně to pravé. Už jen proto, že každá generace by měla mít v politice zastoupení.

Hodně vystupujete i na sociálních sítích, kde mapujete vaše cesty po kraji. Díky těm reportům to občas vypadá, že prací politika je jen jezdit po kraji a povídat si s lidmi. To hlavní se ale asi odehrává tady, za stolem ve vaší kanceláři, je to tak?
Ano, to je určitě pravda. Většina těchto věcí se na Facebook nedává, protože není vlastně nijak zajímavá a relativně obyčejná. Představte si, kdyby každý druhý můj post byl o tom, že jsem jednal s panem úředníkem, panem investorem nebo s nějakou starostkou nebo akademičkou. To by asi nikoho nezajímalo. Proto mám radost, když sem za mnou lidi na krajský úřad přijdou, vidí ten chaos na stole a vidí, že to je samozřejmě hodně i o byrokracii. A také o tom, že pokud chci takové výjezdy, které dělám, realizovat, musím sem přijít brzy ráno a vrátit se sem ještě po cestě. Každopádně právě v kontaktu s lidmi a v naslouchání jejich problémům a společném hledání ideálního řešení pro všechny zapojené strany vnímám svoji úlohu v roli krajského politika. A věřím, že takto mohu být občanům Jihočeského kraje nejvíce užitečný.